Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Rozhovor: Tomáš Sedláček, filozof na kole

Rozhovor

02.10.2014

Zabývá se a živí strategickými filozoficko-ekonomickými výhledy do budoucna. Možná i proto jezdí Tomáš Sedláček na elektrokole a vozí na něm i děti kamarádů ze školky domů. Aktuálně dokonce na monokole, v jehož sedle se rozhlíží po městě, zdraví okolojdoucí i vyřizuje telefony. Přinášíme rozšířenou verzi rozhovoru, který vychází v aktuálním čísle časopise Bike/Peloton, jež se právě objevil na pultech.

Zásadní otázka na úvod – bez přípravy: Považujete elektrokolo za sportovní náčiní, nebo dopravní prostředek?

Dopravní prostředek (bez váhání).

Správně.

Ale poznámka pod čarou, priorita číslo osmdesát devět. Když mám kolo v opravě nebo jsem někde dlouho v cizině bez něj, tak tloustnu. Zní to sice jako debilní reklamní slogan, ale je to tak: Člověk se na elektrokole nenadře, ale celý den se hýbe! Já už na něm najezdil mnohem víc než na horském. Dřív jsem přemýšlel: Ráno jedu na Hrad, ale to nemůžu na kole, protože to je do kopce, já chodím v obleku, a to bych se šíleně zpotil. Chystal jsem se nechat si namontovat motor. Protože skútr je mi nesympatický, smrdí a dělá randál. Elektrokolo je pro mě dopravní prostředek mezi kolem a skútrem.

Jakou má nadhodnotu?

Psychickou. Těším se na to, až vyjedu. Mám pocit jako v letadle při plachtění. Z kopce si lyžuju obloučky, užívám si ten pohyb. Můžu si dát dvě piva a jet domů. V nejhorším si rozbiju pusu já sám. Za volant bych si v takovém stavu nikdy nesedl.

A vnímáte ho taky filozoficky?

Lidi se mi smějí: To není pořádný kolo. A já na to: Co děláš ty? To je lepší vozit si zadek v autě, přemisťovat tunu železa kvůli pár kilometrům po městě? Jeden člověk v jednom autě… Já tady nechci další dálnice, abychom mohli fungovat. Ale sportovat nepotřebuju, nejsem tlustej ani nemocnej, dobu páření už mám za sebou. Jezdím pro radost, kolo je pro mě jako kůň. Na horáku jsem jel někam tři dny, když bylo volno, pak se vrátil domů, občerstvenej. Teď se jedu někdy projet na monokole pro radost. Na Petřín, na Staré Město.

Mít kolo a jezdit na něm po městě je pro vás od dob dětství v Kodani a Helsinkách přirozené, že?

Ano, já už neumím chodit pěšky. To je pro mě spíš meditační záležitost. A trvá to už dlouho. Tehdy jsem si všiml, že většina Dánů nosíMonokolo vítězí. Hrozně mě bavía jak pravou nohavici zastrčenou v ponožce. Co to je za divnej zvyk, ptal jsem se sám sebe. A začal ho napodobovat, ještě než jsem se dozvěděl příčinu. Po návratu do Česka jsem si začal shánět motorek k horákovi a objevil elektrokolo. Na festivalu Kampa střed světa měli stánek, kde je půjčovali. Ihned jsem si ho koupil a doporučuju to všem.

Jezdím na kole 365 dní v roce

Kolik najezdíte?

Nikdy jsem to nepočítal. Moc ne. Ale za týden mám stejnou stovku jako kluk, co vyrazí jen o víkendu na jeden trénink. Mám denně pět schůzek po městě, a tak tím ušetřím nejmíň hodinu času, za týden skoro jeden pracovní den. Vždycky jsem bydlel na Kampě a každý přesun po Praze trvá okolo půl hodiny. Na elektrokole pokryju centrum do sedmi minut pohodově. Je to rychlejší i než metro – než sjedete dolů, než vám to jede, než vyjedete nahoru. Manželce z Muzea na Malostranskou ujedu, jsem doma dřív a ještě si stihnu dát pivo. Jezdím 365 dní v roce.

Jak se oblíkáte v zimě, víc, nebo míň než chodec/řidič?

Míň. Nejlepší kabát je kolo. Potřebujete zakrýt krk, ale jinak tělo vaří. A ještě ušetříte boty. Jak je celá Praha osolená, zničí se vám, kdežto já si dojedu ode dveří ke dveřím suchou nohou.

A co zloději, pasou i po elektrokolech?

Ve srovnání s ostatními metropolemi je tady absolutně nejbezpečněji. Mně ukradli dvě horská kola, elektro žádné. Ale byla to moje chyba. Na Hradě jsem zapomněl kolo připoutané pořádným řetězem na druhém nádvoří na pět dní, když jsem odletěl do Bangkoku. Po návratu tam nebylo. Druhé jsem nechal u bratra, který mě varoval před ulicí, kde bydlí.

Helma není povinná, berete ji?

Uvažuju o tom. Po Praze jezdím bez ní, ale v terénu ji mám. I když město je vlastně nebezpečnější než příroda… Teď jsem potkal na nábřeží Kalouska (bývalého ministra financí, pozn. red.). „Tomáši, helmu,“ kladl mi vážně na srdce. „Chceš mít za pokrok, že po deseti letech místo jednoho prstu zvedneš dva?“ Já už takhle vypadám na monokole jako šašek a ještě k tomu helma… Ale jo, pořídím ji.

Časy se mění.

Kdysi jsem byl k smíchu v saku na kole. Dnes se tomu nikdo nediví, to je velký pokrok. Přitom lidi pořád dělí sport a užitnost. Jedou půl hodiny autem do fitka, pak z garáže vyjedou výtahem, aby mohli běhat na stroji. To nechápu. Proto jsem tátovi koupil elektrokolo, aby nemusel šlapat zavřenej doma na spinneru. Brácha dlouho odmítal, jak ho vyzkoušel, za dva dny ho měl. Jak jsem mohl bez něho žít?

Jaký máte tedy vozový park?

V rodině jedno auto, se kterým jezdí spíš manželka. Jedno horské kolo Cannondale, jedno elektrokolo a jedno monokolo. Nevlastním běžky, asi abych to kompenzoval.

Seznam kapitol

Monokolo vítězí. Hrozně mě baví

A jak vypadá poměr využití?

Od té doby, co mám monokolo, jezdím skoro jen na něm. Hrozně mě to baví. Sklízím úsměvy kolemjdoucích, dětem padají zmrzliny a volají na mě: Večerníčku!

Jak jste ho sehnal?

Nabízím historku: Z elektrokola býval dřív každý vyjukaný a ptával se: To je elektrický? Jak daleko to dojede? Kolik to stojí? Už jsem toho měl plný kecky. Jakmile jsem cítil, že se někdo chce začít ptát, vychrlil jsem to na něj raději sám, abych měl pokoj. Jednou stojím večer na vínu, jde kolem manželský pár kolem pětačtyřiceti… a já začnu to svoje. A pán na to: Ne, ne, to mě nezajímá, mám něco podobného, ale jen jedno kolo. Cože, jedno? Já vám to ukážu, bydlím nedaleko. Zaujalo mě to a začal jsem: To je opravdu elektrický? Jak daleko to dojede? Kolik to stojí? Půjčil jsem si ho, přivodil si malý úraz a hned si ho koupil.

Jak daleko to dojede? Kolik to stojí?

Asi deset kilometrů na jedno dobití, protože tomu nepomáháte tím šlapáním. Naopak držení balancu vám energii bere. Drží nahoru a není síla, která by to zlomila. Za hodinu se mi kdekoliv dobije ze zástrčky. Jezdí o něco pomaleji než běžné elektrokolo. Stálo mě sedmnáct set dolarů (asi padesát tisíc korun, pozn. red.). Není to levné, ale pořád to můžeš dát.

Na Eurobiku letos poprvé počet značek prezentovaných elektrokol převýšil „šlapací“ kola. Přichází revoluce?

Rozmach elektrokola bych přirovnal k nástupu carvingových lyží před časem. První rok jimi všichni pohrdali a najednou na nich jezdí. A posunulo to zážitky ze sjezdového lyžování úplně někam jinam. To samé udělají elektrokola. Já bych si přál, aby ta samá inovace pak přišla k lyžím, aby lyže jezdily samy, to byl můj sen.

Seznam kapitol

Elektrokola se prosadí sama, nepotřebují podporu státu

Kde jste je viděl nejvíc ve světě?

Na placce se bude jezdit víc na běžných kolech. Kodaň je placatá, tam to je subkultura, New York, Manhattan by se časem dal získat. Berlín už tolik kol nemá, nevím proč. A Paříž už je opravdu velikánská a má v centru kopce. Jen Peking je plný elektrokol a elektroskútrů, protože tam dávají licence na benzínové motory. Nikde jinde to tak nevypadá. Ani v Nizozemsku, kde už najdete i značky Zákaz parkování kol.

Kdy se prosadí elektrokola v ulicích českých měst? Až klesnou ceny slušného stroje pod dvacet tisíc korun?

Možná, ale nedovedu si představit kvalitní elektrokolo pod patnáct tisíc. Kolo, baterka, motor… Nikdy nebude levnější než normální kolo. Už teď vás ale vyjde levněji než auto. I když auto máte. Možná je to otázka pěti let, ve Vídni funguje půjčovna maličkých elektroautíček, když občas potřebujete. Přijdete, odjedete a necháte ho stát, jiný si ho zase najde podle pípáku. Pro mě pořád převládá i psychická hodnota, a tak mi to vysvětloval i Jan Sokol: Když ráno sednete do auta, hned při první činnosti se často naštvete a jste agresivní. Spoutaný ruce, spoutaný nohy, nemůžete číst ani psát, jen poslouchat rádio. Kdežto na kole se smějete na protijedoucího, jste příjemní.

Kdy se tedy prosadí zdravý dopravní rozum, nestálo by za to podpořit ho ekonomicky ze strany státu, radnic?

Myslím si, že podporovat se mají věci, které to potřebují a nejsou dost atraktivní, aby se prosadily samy. Bál bych se, že by mi umělá podpora pokazila celé odvětví. Že do něj vstoupí lidi, kteří k němu nemají vztah.

Seznam kapitol

Profil: Tomáš Sedláček

  • český ekonom a vysokoškolský pedagog
  • 37 let, ženatý, má syna Kristiána
  • narodil se v Roudnici, žil pět let ve Finsku a další čtyři v Dánsku, nyní v Praze na Kampě
  • studoval filozofii na UK v Praze a ekonomii na Yale University v USA
  • působil jako poradce prezidenta Havla, ministra financí, Národní ekonomické rady vlády nebo jako stratég ČSOB
  • nevyužil nabídku Novy na vlastní pořad
  • napsal knihu Ekonomie dobra a zla, která měla úspěch i v angličtině a němčině

Seznam kapitol
Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: