Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

VIDEO: Motory a elektřina versus lidská síla


26.05.2014

Věčná otázka: Kdo je nejrychlejší ve velkoměstském provozu? Motocykl, auto, kolo či hromadná doprava? Nebo snad trendy elektrokolo či dokonce běžec? A když, tak za jakou cenu? Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži v ostrém závodu. Kdo s koho!

Svěží jarní ráno plné slunce. Krátce po osmé se scházejí aktéři Velkého závodu v sídle vydavatelství, v pražské vile U Krčského nádraží. Zvažují se poslední varianty cesty, zavoní první kafe, ladí se přepravní stroje. „Já si to už v neděli projel,“ přiznává horlivě Elektrobiker.

Start a cíl trasy dělí okolo deseti kilometrů. Od nádraží z Krče až na Letnou k Národnímu technickému muzeu. V cestě jsou kopce i schody, semafory a tramvajové koleje, lidé i automobily, jízdní řády a vedení linek autobusů a tramvají. Přecpané ulice i chodníky.

Podle expertů na městskou dopravu reprezentativní a tudíž dostatečně výpovědní trať pro milionovou metropoli pražské rozlohy.

„Zapomněl jsem si boty,“ laje Cyklista. Zato Elektrobiker se jen usmívá s kouřícím cigárkem. „Dělejte, ať stihneme špičku,“ honí soupeře s vidinou výhod.

Běžec ještě protahuje nohy a pije vodu z kohoutku, Cyklista nachází tretry pod sedadlem svého vozu a hlasitě si vydechne.

Bzučivý Skútr bez ustání sebejistě krouží kolem. Šofér od automobilu hledá místo pro zátěž v podobě fotografa i kameramana. A Cestovatelka loví v portmonce lístek na MHD.

Tu usměvavé dámy v šatečkách po vzoru Tour de France pozdvihnou pruh s nápisem Start. Fotograf spustí staccato závěrky a kameraman se zavíří v divém reji…

Video z reportáže si prohlédněte zde:

gRD9zaWBZVg
Hodiny ukazují 8.54, středa. Hned u brány se však cesty zběsilých poutníků rozdělí. Cyklista zařadí na velkou placku, vrhne se střemhlav ke křižovatce k Labuti a odtud po silnici vzhůru k Budějovické. Elektrobiker s Běžcem se podsmýknou pod kolejemi u nádraží a stoupají strměji. Skútr s Autem se až za nimi vydají ke Kačerovu a okolo Michle a Brumlovky se stočí k magistrále.

Skútr bez obav

„Jako člověk, který se denně v nejhorší možnou dobu přemisťuje za prací přes centrum, jsem si snadno spočítal, že úkol zvládnu nejpohodlněji v sedle jednostopého motorizovaného oře,“ řekl v cíli sebejistě vítěz.

„Dalo by se říci, že jsem neměl obavy, že by se snad k cíli některý z mých kolegů mohl dostat rychleji,“ dodal. Bez velkého přemýšlení vybral cestu nejmenšího odporu. Bez bázně a hany nasměroval svoji stopětadvacítku do víru severojižní magistrály.

Skútr závod vyhrál podle očekávání.

Skútr závod vyhrál podle očekávání.

„Při dodržování rychlostních limitů, jakož i jiných pravidel silničního provozu a bezpečnosti obecně, jsem se snažil efektivně měnit jízdní pruhy a propracovávat se vpřed proudy pomalu jedoucích aut,“ popsal taktiku.

„Tu a tam jsem musel energičtěji vzít za brzdu. Obecně se mi ale zdá, že si pražští řidiči začínají na přítomnost motocyklistů zvykat a když už nic, tak je alespoň cíleně neshazují ze sedla a neotevírají jim dveře do cesty,“ pousmál se.

Jakmile se kolonou probojoval k semaforům na náměstí I. P. Pavlova, zbytek cesty už znamenal jen otázku několika málo minut.  „Jízda na skútru je v teplém jarním počasí příjemná a člověk ocení pocit volnosti, který má oproti řidiči auta uvězněnému ve své plechové škatuli,“ pochvaloval si.

„Pokud tedy zrovna nebažím po anaerobním tréninku, jaký si v prašném centru dopřávají někteří sportovní masochisté, je pro mě malá lehká motorka ideální volbou,“ uzavřel komentáře triumfu.

Seznam kapitol

Elektrobiker čekal triumf

„Před závodem jsem si pečlivě naplánoval trasu tak, abych se minimálně setkával s motorizovanou dopravou a zbytečně nedělal okliky,“ uvažoval chytře Elektrobiker.

Protože elektrokolo zvládne i strmá stoupání, nebral ohledy na terén, který ho čekal z Krče na Pankrác a pak od řeky na Letnou. „Bohužel právě před cílem jsem zvolil chybně cestu, což mě stálo minimálně padesát vteřin (skútr závod vyhrál s náskokem 93 vteřin, pozn. red.).“

Na internetu najdete i video ze závodu obsahující záběry snímané z jeho helmy: „Můžete se tedy podívat jak bezpečná (či nebezpečná) cesta byla. Pochopitelně jsem v některých případech musel volit i trasu po chodníku. Což činím v případě, že je prost chodců a často má pro jízdu na kole vhodnější terén než ulice vydlážděná „kočičími hlavami. Případně i na provedení manévru, který jsem si mohl dovolit jako mnohaletý uživatel kola ve městě a začátečníkovi bych jej nedoporučil.“

Velmi ho překvapil čas automobilu, který i přes dopravní zácpu dorazil do cíle na čtvrtém místě. „Osobně jsem se domníval, že bude poražen MHD, ale zde je to dáno tím, že její uživatelka tady musela kombinovat tři typy dopravy ­­- autobus, metro i tramvaj - a na všechny si musela počkat.“

Podle Elektrobikera závod potvrdil to, co se ekolo.cz, výrobce těchto vozítek, snaží sdělit již od roku 2007:  „Elektrokolo je plnohodnotným dopravním prostředkem pro osobní transport po městě i se zavazadly a dokáže zdolat velmi dobře i delší vzdálenosti, se kterými by měl netrénovaný jezdec výkonnostní problémy.“ Navíc nepotřebujete výstroj, ani helmu či rukavice, postačí civilní oděv.

Seznam kapitol

Zklamaný Cyklista 

Hlavní výzva zněla: nenechat se udolat „električkou“. Což navzdory plnému nasazení nevyšlo. Přímý souboj „na oči“ by možná dopadl jinak, jenže cesty Cyklisty i Elektrobikera se rozjely hned po startu.

„Hnal jsem to pořád, co to šlo. Ale v provozu mezi auty se to nedalo na maximum,“ konstatoval. Společensko-dopravní vnímání cyklisty v městském provozu v tuzemsku příliš nepokročilo. A stále téměř jistě platí úměra, že čím větší auto, tím menší porozumění („Nechci být hrubý, ač trefný: … tím větší blbec.“)

Nikdo nebere zvláštní ohled, natož aby uvolnil cestu „slabšímu“, či povzbudil odvahu zdravějšího pohybu. Cyklistické pruhy na silnici spíš obtěžují, jejich značení v rychlosti a za vlhka podkluzuje.

Za úspěch lze tedy považovat pouze jeden (opětovaný) sprostý výkřik z okýnka a troje troubení po zkrácení cesty přes přechod… Na druhou stranu Cyklista připouští, že drsně skákal přes obrubníky, proplétal se pruhy i mezi chodci a vyhýbal se tak jednosměrkám. „Ale nikoho jsem neohrozil, to ne.“

Do schodů se vydal cyklista jako cyklokrosař.

Do schodů se vydal cyklista jako cyklokrosař.

V závěrečném stoupání na Letnou od tunelu musel po „štybarovsku“ vyběhnout schody a parkem zamířil do cíle.

„V poměru zábavnosti, operativnosti, efektu pro zdraví i nákladů považuju stále běžné kolo za důležitou alternativu městské dopravy. I když v Praze se vzhledem ke zmíněné společenské netoleranci a ještě slabé nabídce dostupných městských kol ve srovnání s Amsterdamem, Kodaní, Vídní nebo německými městy nedá brát tak vážně. Ale její význam stoupá,“ dodal.

Seznam kapitol

Šofér bojoval

Auto netipoval na vítězství nikdo. „Ale tajně jsem doufal, že bych mohl skončit za skútrem druhý,“ připustil sám Šofér. Vydal se po obvyklé trase přes magistrálu, Hlávkův most, nábřeží Kapitána Jaroše a nahoru Kostelní ulicí.

„První lehké zdržení jsem nabral už při výjezdu z redakce ulicí Na Strži, kde bylo více aut než normálně,“ připustil.  „Magistrála popojížděla celá, nicméně vhodnou kombinací pruhů jsem se prakticky nezastavil a většinou udržoval rychlost kolem 20 km/h.“

Zde bylo zdržení celkem očekávané. „Mírnému možná dvouminutovému jsem se nevyhnul ani po sjezdu na nábřeží, kde bylo zúžení do jednoho pruhu.“

Pak už zbývalo jen odbočit a vyjet nahoru Kostelní – první úsek trati bez provozu. Parkovací místo našel brzy. „Byť se ukázalo, že auto není ve špičce tak rychlé jako jednostopá vozidla, tak nad MHD má stále náskok, i když ekologický způsob dopravy to zrovna není,“ hodnotil svůj výkon.

Seznam kapitol

Cestovatelka

„Chtěla jsem vyhrát, ale počítala jsem, že nejrychlejší bude skútr. Pokud jde o rychlost pohybu v zácpě, přijde mi nejlepší,“ prohlásila Cestovatelka, která vystřídala tři prostředky hromadné dopravy – autobus, metro a tramvaj. „Čekala jsem ale mnohem větší rozestupy,“ dodala.

Svižně vyrazila z redakce 350 metrů daleko na autobusovou zastávku U Labutě. „Opravdu jsem běžela, abych neztrácela, vzala jsem si proto sportovní tenisky. Jenže tam mi autobusák čísla 106, jak bývá obvyklé, zavřel dveře před nosem,“ přidala známou českou zkušenost. „Ale čekala jsem jen tři minutky. K metru je to jedna zastávka, to bych pěšky rychleji nedala.“

Pod rozkopanou ulicí Michelskou nabrala v podchodu mírnou ztrátu. Ale hbitá vlaková souprava jí pomohla. „Průběžně jsem se dívala na hodinky. V 8.59 jsem vešla na peron a v 9.01 už nastupovala do vozu.“ Tak dojela až na Vltavskou devět stanic. Stála a pak seděla, přečetla si noviny.

MHD je pořád klasika.

MHD je pořád klasika.

Po výstupu vyběhla třicet schodů. Další tři zastávky tramvají. „Zrovna tam stála, jen jsem ji doběhla.“ Z Letenského náměstí musela 565 metrů běžet k Technickému muzeu. „Celkem 32 minut, to jsem přibližně očekávala,“ hodnotila svůj solidní výkon.

„Jsem docela zvyklá, takhle se přemisťuji po Praze nejvíc. Jezdím z Jarova okolo čtyřiceti minut do práce tam i zpět. Čas se dá odhadnout. Pokud máte šanci na metro, hodně vám pomůže. Samotné autobusy bývají naopak špatné.“

Seznam kapitol

Běžec

Do soutěže přibyl na poslední chvíli jako alternativní varianta. Ale proč ne? „Běhám každý den, tak jsem si přidal adventure faktor, zajímalo mě, jak to dopadne,“ vyložil svou motivaci. „Karty však byly rozdány dost jasně. V duchu jsem si to rozdával jen s chodkyní (Cestovatelkou), ale asi jí všechno zrovna jelo.“

O trase neměl jasno do poslední chvíle. Delší a vyhnout se kopci? Anebo přímou čarou přes vrchol? „Kopec na Budějovickou není tak prudký a dlouhý, vezmu to přes něj,“ řekl si těsně před startem.

„Nasadil jsem kurz a běžel co nejpříměji po silnicích, chodnících, parcích, přeskakoval lavičky i psy, zábradlí. Semafory jsem moc neřešil, s mým narušeným barvocitem by to stejně k ničemu nebylo,“ přiznal vzápětí.

Přes všechny překážky se přenesl vzletně. Jen jednou šlápl do něčeho, do čeho neměl. Běžel nadoraz namísto plánovaného intervalového tréninku. Jeho výkon zaslouží sportovní ocenění.

Existuje podle něho reálný model přemisťování se po městě během? „A proč ne? Praha je krásná a běhat se dá všude. Navíc objevíte nová místa a zkratky,“ připomenul ideu aktuálního trendu city trailů, který podporují velké firmy vyrábějící sportovní výbavu.

„Pokud máte možnost se po odběhu vysprchovat a nepotřebujete se tahat s velkou taškou, je to ideální způsob dopravy po městě. Nemusíte už pak hledat čas na sport, takhle ho máte za sebou cestou.“

Šofér, Skútr i Cestovatelka relativně přesně kopírovali očekávání „průměrného“ jezdce.  Elektrobiker využil zkušeností, nováček by ztrácel čas čekáním a seskakováním. Také poklidnější méně sportovní Cyklista by to asi tolik nehnal přes obrubníky. A city trailový Běžec zůstává ve zdejších končinách vzácností asi jako losos v Botiči.

Závěr? Při této vzdálenosti opravdu rozhodne momentální situace. Výsledek zůstává velmi vyrovnaný a může se lehce přesypat ve prospěch druhého prostředku.

To dovoluje pestrou škálu výběru: podle chuti, počasí i potřeby pohybu (a výstroje) v cílovém místě. Ne vždy se můžete osprchovat. Ne vždy jedete nalehko. Ne vždy máte náladu se mačkat v trhavě se lomozící tramvaji. Anebo si lámat hlavu, kde zaparkovat.

Na delších trasách by zřejmě získala náskok jednostopá vozidla. Na kratších auto, ovšem záleželo by na počtu semaforů. „Dokážu si představit, že pokud by byl cíl zvolen v samém centru Prahy, která je intenzivní dopravou postižena nejvíce, tak by bylo elektrokolo rychlejší než vítězný skútr,“ dodal Elektrobiker.

A víte vy co? Vyzkoušejte si cestu ke stejnému cíli různými dopravními prostředky v podobný čas sami. Třeba objevíte víc. Anebo se aspoň pobavíte soupeřením se sebou samými.

Seznam kapitol

Závod v číslech

Skútr. Michal Borský. Čas: 21:59. Vzdálenost: 11, 52 km. Náklady: 12,80 Kč (spotřeba 0,37 litru). Pořizovací cena stroje: Kymco Agility City 125, 49 990 Kč

Elektrobiker. Jakub Ditrich. Čas: 23:32. Vzdálenost: 9,98 km. Náklady: cca 0,55 Kč (120 Wh). Pořizovací cena stroje: Elektrokolo Agogs Tracer Trek 38 990 Kč

Cyklista. Tomáš Nohejl. Čas: 25:54. Vzdálenost: 9,79 km. Náklady: 0. Pořizovací cena stroje: Trek Superfly 9.7, 59 990 Kč

Šofér. Martin Jeník. Čas: 29:28. Vzdálenost: 10,32 km. Náklady: 22,54 Kč (spotřeba 6,1 l/100 km). Pořizovací cena stroje: Renault Capture 1,5 dCi, 364 900 Kč (+ povinné ručení)

Cestovatelka. Iva Zippererová. Čas: 31:57. Vzdálenost: 11,98 km. Náklady: 24 Kč. Pořizovací cena stroje: 0 (případně 4750 Kč roční Open card na dopravu MHD)

Běžec. Martin Gabla. Čas: 39:12. Vzdálenost: 9,91 km. Náklady: 0. Pořizovací cena: běžecká obuv 2700 Kč

Seznam kapitol
Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: