Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Závěr sezony v Jizerkách: Author cup se jel tentokrát v teple. Vyhráli Stošek a Pichlíková

Sport

14.10.2018

Párkrát už jsem ČT Author Cup jel, zažil jsem v Bedřichově v Jizerských horách mlhu, déšť, sněžení, podmračeno, vlezlo i proměnlivo. Ovšem opožděné babí léto nikdy. Až letos. Čtěte naši reportáž na vlastní kůži! (a kromě titulní fotky zatím prohlédněte obrázky z loňska)

Ráno tu bývá jako přes kopírák, všude plno aut, závodníků, příbuzných, kamarádů, mechaniků, přihlížejících i předčasně probuzených místních a překvapených turistů. Známé zimní středisko je na návaly návštěvníků určitě zvyklé, to bez debat, avšak více než tři tisícovky bikerů a další zástupy diváků, to se zde - a vlastně nikde - jen tak nevidí.

Však je také problém zaparkovat, tentokrát jsem skončil kdesi na kopci nad stadionem, od prezentace pěkných pár kilometrů. Svižným krokem mířím pro startovní číslo a vzhledem k příjemně teplému ránu jsem propocený, aniž by kolo vůbec opustilo auto. Ještě o něco svižnějším krokem uháním zase zpátky na kopec, neboť start se kvapem blíží.

U cesty se protahují jiní účastníci a vedou debatu o tom, že se dnes nerozjeli a nerozehřáli podle svých představ. Mají startovní číslo tři tisíce něco, takže si mohou být jisti, že ve své startovní vlně stráví nejméně půl hodiny, než se vůbec dostanou na trať a pak se několik prvních kilometrů povlečou jako hlemýždi. Tolik k rannímu rozcvičování.

Já se tentokrát prodral do druhé vlny, což mi připadá tak nějak ideální, okolo nebude tolik přemotivovaných borců, kteří jsou schopni způsobit hromadnou kolizi sto metrů za startovním obloukem, a zároveň se jistě najde dost bikerů, kteří pojedou pro mě optimální tempo.

Zabrán do úvah si všímám, že bylo odstartováno, až ve chvíli, kdy se chumel kolem mě dává do pohybu. V prvním kopci se člověk hezky rozcvičí a může se jet. Druhá vlna je větších kongescí ušetřena, poměrně plynule se tedy vracíme na stadion, šplháme vzhůru a noříme se do podzimně vybarvených lesů. 

A zrovna letos, kdy všechno kolem hýří pestrou paletou barev, by se sem tam nějaký špunt hodil, aby se člověk mohl zastavit a kochat. Krajina voní podzimem, listí na stromech ubylo a tak se otevírají netradiční výhledy. V některých úsecích si říkám, že už jsem tudy jel tolikrát, že se v Jizerkách docela vyznám.

Tak například teď stoupáme k místu zvanému Rozmezí… načež se z lesa vynořujeme u josefodolské přehrady. Zase tak dobře se tady nevyznám, Rozmezí přichází o pár kilometrů dál. Raději zanechávám místopisných úvah a snažím se udržet tempo do kopce. Po nějakých dvaceti kilometrech se začíná ozývat naléhavý hlad.

Obvykle na potíže toho druhu moc netrpím, ale tentokrát je jasné, že pokud něco v dohledné době nesním, budu se silami u konce ještě před půlkou. Škoda že jsem si nestihnul pořídit žádný gel. Než stihnu myšlenku dokončit, borec přede mnou přejíždí přes tubu s „karbošnekem“, který někdo před námi ztratil. Tuba samozřejmě nevydrží a většinu energetického zázraku mám na brýlích nebo na dresu. V případě krize si tedy můžu olíznout brýle. 

Naštěstí dojíždíme k občerstvovačce, zastavuju u pultu a kopu do sebe ionťáky jako panáky na vánočním večírku, jeden, druhý, třetí…ten píše! Už jen ta psychická vzpruha, že mám zdroj energie a plnou hrst miňonek posílá do nohou nevídanou sílu, stoupání na Knejpu je hračka a následuje několikakilometrový rychlý úsek ke Krásné Máří.

V teplém počasí a na suchu cesta strašně rychle ubíhá, objevují se i poměrně úspěšné pokusy o spolupráci, každou chvilku někdo tahá tempo a víceméně jen díky tomu zdárně čelíme mohutnému protivětru na Nové cestě směrem ke Kristiánovu.

Závod je najednou daleko za půlkou, kousek za Novou Loukou pak za sebou máme více než padesát kilometrů, vlastně je to do cíle, co by kamenem dohodil. Jenže letos jsem moc dlouhých tras nejel a ukazuje se, že tělo je sice schopné zajet docela rychle padesátku, ale pak výkon velmi strmě klesá.

Někde za Olivetskou horou na mě dopadá krize plnou silou, zkouším to ještě s gelem, ale moc nepomáhá. Být to Olivetská hora v Jeruzalémě, mohl by člověk doufat v příchod Mesiáše, tady v Jizerkách si to (69 km) ale musí každý odšlapat sám. Značně upadajícím tempem se vleču zpátky k Bedřichovu, dokonce se začínají objevovat rychlíci ze startovních vln za námi, morálka však i nadále upadá a závěr vyloženě protrpím.

Těsně před stadionem ještě dojíždím nějakou slečnu, ale pokouším se ji předjet tak pitomě, že málem končím v ostružinách, vysypat se tři sta metrů před cílem by byla ostuda jako hrom. Projíždím cílem a tentokrát jsem rád, že jsem rád.

Vítězný Martin Stošek (i nejlepší žena Jana Pichlíková) už si dávno vykládá s týmovými parťáky, druhý v cíli Jan Škarnitzl navíc ještě vyrazil na odpolední český pohár v cyklokrosu, kde mimochodem dojel rovněž druhý. Nadělili mi více než hodinu. Inu, asi ráno lépe posnídali. S pivem a gulášem se usazuji na louce s výhledem na Bedřichov a užívám si teplého odpoledne, možná poslední letošní víkend v kraťasech.

Takže i přes krizový závěr to stálo za to!

Výsledky na : www.sportsoft.cz

 

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: