Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Vinařská 50 Author Znovín Cup se jela opět s letmým startem

Sport

02.07.2018

Končí červen, děti slavnostně převezmou vysvědčení a hned v sobotu se jede Vinařská 50. Tak to v posledních letech chodí na začátku prázdnin. Ani letošek nebyl výjimkou, po dvojici terénnějších závodů na Šumavě (Král) a v Lužických horách (Malevil) pokračovala Author Marathon tour prvním z trojice tzv. „vinařských“ podniků. V Šatově na hranicích s Rakouskem se startovalo v sobotu již v 9.30.

A tam je právě zakopaný pes, my z moravsko-slezského pomezí to máme do Šatova skoro tři hodiny cesty a tak musíme brzo vstávat. Snažíme se vyjet včas, což o to, ale vždycky to dopadne stejně, ještě v půlce cesty poklidné kafíčko na probuzení a za Brnem pak při pohledu na navigaci a čas příjezdu začíná závod už za volantem.

Příjezd do Šatova v 9.05, bleskové hledání parkovacího místa v 9.07, ponechání vozidla mezi dvěma policejními dodávkami před vjezdem do něčí garáže, však v té chaloupce už od pohledu beztak nikdo nebydlí, sprint pro startovní čísla před obecní úřad v 9.10, návrat k autu v 9.16, omluvný rozhovor s rozzuřeným majitelem chaloupky do 9.19, přeparkování mezi jiné dvě policejní dodávky v 9.21, rychle do dresu a sprint do prostor startu v 9.29.

Výstřel jsme neslyšeli, čelo závodu už se očividně pohnulo, takže letos opět letmý start, jako snad pokaždé, co jsme na Vinařskou 50 vyrazili. Tisícihlavý dav se dává do pohybu a za sebou slyšíme moderátora, kterak připomíná, že tentokrát se úvodní okruh jede obráceně než v minulých ročnících, kdy došlo v tlačenici k několika ošklivým zraněním.

Nyní následuje za dvojicí pravoúhlých zatáček stoupání po asfaltové cestě, takže předpoklad byl, že se balík dříve roztrhá. Za druhou zatáčkou nicméně míjíme první oběti karambolů, i biker bez medicínského vzdělání pozná, že hoch u cesty si z kolize kromě odřené tváře odnesl i zlomenou ruku, naštěstí se jej už ujali jeho týmoví parťáci v modrobílých dresech a sanitka to má taky kousek.

Jenže psychiku to i tak pošramotí, touha prodírat se balíkem do lepších pozic se někam vytrácí a domlouváme se, že přinejmenším než se to opravdu trochu roztrhá, pojedeme s Lucií spolu a na pohodu.

Balík se trhá až v prvním větším stoupání po druhém průjezdu Šatovem, zabíráme do kopce a odbočujeme mezi vinice. Nohy strnulé z auta se pomalu rozjíždějí, na odkrytých místech začíná úřadovat protivítr, postupujeme kupředu, kličkujeme vpravo a vlevo mezi řádky révy a tempo se mírně vylepšuje.

Modrobílá ekipa má dnes vážně smůlu, ve sjezdíku po cestě, na které déšť vymlel klikatou stružku, končí dva další borci mimo trať, jeden vlevo ve vinici, druhý vpravo ve slunečnicích. Naše skupinka zpomaluje, fajn, borci se zvedají, vypadají celí, valíme dál. V Novém Šaldorfu nás jako obvykle vítá bouřlivá divácká kulisa, řehtačky, potlesk, takové fanoušky mají málokde.

Za občerstvovačkou vyšviháme prudší nově vyasfaltovaný kopeček a postupně nabíráme výšku v okolí Konic. Tady se mi to vždycky moc líbí, klikaté polní cesty, kličkování vesnicí, občas nějaký ten velký balvan přes cestu a na každém rohu spousta nadšených diváků. Projíždíme mezičasem, první půlka se kvůli davům tak úplně naplno jet nedala, ale za deskou se snímačem čipů za to ještě beru a snažím se vylepšit umístění.

Najednou závod ubíhá úplně jinak, krajina se kolem jen tak míhá, kopce skoro necítím, protivítr nevadí, kolo jede samo. Energie pošetřená v první půlce se prostě musí projevit. Míjím občerstvovačku s živou lidovou muzikou, občas zamávám divákům a snažím se předjíždět, kde to jen jde.

Na vyvážení se v závětří není čas, jakmile někoho dojedu, hned se snažím odjet, někdy se chytne, někdy ne, každopádně na tahání tempa jsem tady sám. V rakouském Unterretzbachu dávám rychlý ionťák a psychicky se připravuju na nejprudší kopec celého okruhu.

Asfaltová stojka mezi vinohrady dá se čtyřiceti kilometry v nohách zabrat snad každému, upřímně lituji majitele jednopřevodníků, potměšile řadím 22-32, blokuji vidlici a kvedlám vzhůru. Kopec naštěstí není dlouhý a cíl se blíží. Už zbývá jen vydržet dvě vlny po hranici a pak brutální protivítr na panelech před Šatovem.

Ještě se pokouším předjíždět, ale proti větru to není nic snadného, navíc si na zádech přivážím nejspíš rovnou několik zájemců o závěrečný spurt. Na asfaltu před stadionem vystupují ze závětří a je jasné, že se ještě budu muset zvednout ze sedla.

Ve skupince je nás odhadem pět, poslední stovky metrů jsou lemovány davy diváků, mám pocit, jako by někteří ze spurterů váhali, kam mají vlastně mezi ty lidi jet, taky nevím, ale je mi to jedno, hlavně nezpomalovat, někam to pošlu. Předjíždím celou skupinku těsně podél diváků, čtyři z pěti dávám, pátý mi pláchnul těsně, chybělo pár centimetrů, ale nevadí, krásný závěr.

Nakonec to nebylo špatné, navzdory pomalejší první části jsem si vylepšil traťový rekord o dvě minuty, něco přes půl hodiny na vítěze taky není k zahození. Jenom ten start by to chtělo nějak poladit, příště snad vyrazíme raději už den předem.

A ještě drobná poznámka k organizaci. Tisíc lidí je na jednu startovní vlnu vážně moc, ucpává se to ještě daleko od startu a i na úplném chvostu se pokaždé najde nějaký ambiciózní „dobrák“, který se někam potřebuje urputně cpát hned na začátku. Jinak, než rozředěním startovního pole se tomu, podle mě, vyhnout nelze. Vinařská 50 je natolik hezký závod, že by si komfortnější a bezpečnější start určitě zasloužil.

Kompletní výsledky na: http://sportsoft.cz/cs/zavod/overview/2487

 

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: