Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Jak se Malevil cup, další authorský maraton, utopil v bouřce. A vyhrál Hynek

Sport

12.06.2018

Už v pozvánce na letošní Malevil Cup by Author 2018 jsme zdůrazňovali, že o podobě závodu do značné míry rozhodne počasí. A tak se i stalo. Nad ránem se v okolí Ještědu převalují mraky, vypadá to, že každou chvíli musí začít pršet. Do toho mimořádné dusno a tropické teploty už dopoledne. Ať už bude nakonec jakkoliv, bude to dřina.

Podobně jako loni, ani letos jsem, co se tréninku týče, nehýřil sebevědomím a postavil se na start trasy C, tedy 45 km. Na stovce i pětašedesátce odstartovali již dříve a houfu natěšených „céčkařů“ tak mohl moderátor zprostředkovat novinky z královské trasy: „Hynek se Škarniztlem jsou součástí vedoucí skupinky, které se podařilo vybudovat si menší náskok. Takže držte palce, ale já si myslím, že to Kristián se Škarnou dovezou až do cíle“, dodává prorocky moderátor. Ještě pár slov o pitném režimu a nepřeceňování sil, všichni na startu souhlasně přikyvují a už letíme vstříc novým zážitkům.

Místo náměstí v Jablonném se letos startovalo přímo před rančem Malevil, prvních pár kilometrů trati tak vedlo trošku jinudy, začátek po asfaltu a prudká pravá do prachu a štěrku. Krajina je po vlně veder vysušená i v Lužických horách a bikeři přede mnou zvedají oblaka prachu.

Nic příjemného, dalo by se sice říct, že trocha zvířeného prachu nikoho nezabije, ale my, co se narodili na Ostravsku, už jsme se toho prachu za život nadýchali dost a dost. Sice se říká, že máme na život ve smogu a prachu speciální gen, tzv. „Ostragen“, ale o víkendech to člověk v praxi zkoušet nemusí. Obrazně i doslova tedy skřípu zuby a doufám, že dakarský povrch brzy skončí.

Na asfaltové vložce na mě cosi pokřikuje nějaké motivované děvče stíhající ostřílenou matadorku Káju Polívkovou a v lužických lesích začíná být pěkně horko. A tím myslím opravdové horko, kolem těla se ve stoupáních vytváří jakýsi obal teplého vzduchu, který znemožňuje ochlazování, kůže reaguje zvětšením povrchu, tedy husí kůží a chvílemi mi po zádech běhá mráz, očividně se s velkými vedry vyrovnávám dost špatně, už po sedmnácti ujetých kilometrech toho začínám mít dost a přemýšlím v zásadě jen o dvou věcech.

Jednak, že by mohlo trochu zapršet, ať se ochladím a pak, že se blíží pohraniční trail k České bráně, loni jsem tady na něj pěl chvalozpěvy, kterak se jedná o jeden z nejhezčích úseků, kde si u nás můžete zazávodit. Letos mám kromě úspěšného dokončení závodu ještě jeden dílčí cíl. Sjet si tenhle trail na plný kotel, což vyžaduje jedinou věc, aby přede mnou nikdo nebyl. Jelikož se před odbočkou na trail jede do kopce a já mám zrovna krizi, není s volnou cestou žádný problém, kdo se pohyboval kolem mě, ten mi ve stoupání dávno ujel.

Vrhám se okolo pořadatele na pěšinku, objíždím žlutočernou páskou varovně obalený balvan a nabírám tempo. Loni jsem hned na začátku dohnal pomalejší jezdce a celou dobu se pak vztekal, že to nemůžu pustit. Ve vyšší rychlosti už tenhle úsek není taková pohoda, kořen občas kopne, někdy je třeba se do zatáčky agresivněji položit, ale krize je zapomenuta, stačil jeden zábavnější úsek.

Do skalní brány vletím tak, že se tam sotva vejdu, proti loňsku o minutu rychlejší segment. S úsměvem od ucha k uchu dojíždím dvojici borců na hardtailech, pro dnešek splněno, už se jen tak vezu.

Svištíme trailem směrem k Hrádku, vede listnatým lesem s celou řadou vln a hupů, občas si skočíme, pěšinka příjemně ubíhá. Najednou se rozbliká varovné světlo v hlavě, za jednou z vln je vodou vymletý lavor akorát na přední kolo, vlítnout do něj, tak jde člověk přes řídítka ani nemrkne.

Naštěstí jedeme tak rychle, že přední kola dopadají až za lavor a zadky všichni tři jeden po druhém nějak vytáhneme, ještě přejet vyschlé kamenné koryto nějakého potoka a blížíme se k bufetu. Tři kelímky ionťáku jen zasyčí, ještě vodu do přilby a za krk, vedro začíná být opět nesnesitelné a za Hrádkem to bude solidně do kopce.

Ubíjející cestou stoupáme k Popově skále, v kraji s převahou katolíků a protestantů holt asi na chudáka popa nic lepšího než skála nezbylo. Není však čas přemýšlet o náboženských křivdách, čekají nás pěkné sjezdíky přes pískovcové balvany, úzkými soutěskami, kde musíme balancovat nad strouhami vymletými velkou vodou.

A pak zase do kopce, klikatou cestou borovým lesem k druhé občerstvovačce v Petrovicích. Tenhle úsek už není tak třeskutě trailově zábavný, spíše na morál, šplháme úbočím kopce Sokol a dusno dává čím dál víc zabrat. Zásoby v bidonu se tenčí, naštěstí však kilometry ubíhají svižně a po vrstevnicovém úseku zvaném Korzovka už můžeme vyhlížet závěrečný sjezd. Z krátkého asfaltového úseku padáme do lesa, ve vhodném místě předjíždím ještě pár lidí, poslední kopec a zbývá travnatý dojezd na ranč, obrovská úleva, burácející fanoušci a konečně cíl!

„Támhle jsou barely s vodou“, ukazuje mi pořadatel, mířím tím směrem a nikde nic. Teprve po chvíli mi dochází, že je někdo odvezl na naplnění a v tu chvíli tam zrovna nebyly, nicméně pivo zvládlo svůj osvěžující úkol se ctí.

S gulášem v ruce přihlížím dojezdu vítězky dlouhé trati, Sally Bingham následované Milenou Cesnakovou a Janou Pichlíkovou. Chlapi tentokrát dojeli dříve než já, posledně jsem akorát narazil na Johnnyho Cattanea, letos to Kristián se Škarnou dovezli přesně podle prognózy moderátora a o vítězi (Kristián Hynek) rozhodl až závěrečný spurt.

Jdu si schovat kolo do auta, a když se vrátím do cíle, abych přihlížel vyhlášení, spouští se mohutná bouřka doplněná přívalovým deštěm. Na trati jsem si déšť přál, ale tohle už je trochu moc. Klobouk dolů před těmi, kdo v tomhle nečase ještě dřou na trati. Malevil letos ukázal svou žhavou i svou mokrou tvář, takže jak se často podobné reportáže zakončují, každý si tu letos přišel na své.

Kompletní výsledky na: http://sportsoft.cz/cs/zavod/overview/2478

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: