Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

V Beskydech nedostatek vody nehrozí. Jaký byl Bike Čeladná?

Sport

05.09.2017

Česko je ohroženo suchem! V budoucnu hrozí nedostatek vody! Ekologové bijí na poplach! S podobnými titulky se setkáváme už od té doby, co na horách roztál sníh. Po podobné mediální masáži není obtížné zapomenout, že Beskydy patří tradičně k nejdeštivějším oblastem republiky a několikadenní vytrvalý déšť dokáže pohyb v nich pořádně znepříjemnit. A tak když dva dny před startem letošního čtvrtého ročníku Bike Čeladná zahalí Moravskoslezský kraj temná mračna, ani si nepřipouštím, že by mohlo počasí závod nějak zkomplikovat...

Minimální vzorek na zadním plášti odbudu mávnutím rukou, vždyť stejně další týden jedu zase na jižní Moravu a tam by byla škoda sjíždět nový vzorek, komu by se chtělo přezouvat?

Jenže noc před startem propršelo kompletně, ráno zima jak na Sibiři a při pohledu od Ostravy se celé pohoří ztrácí v mracích. V okolí čeladenské školy pojmenované po partyzánu Jánu Ušiakovi ovšem vládne dobrá nálada a před startem dospělých kategorií si to rozdávají v lítém boji mladší ročníky.

Blíží se půl jedenáctá, kdy má vyrazit smečka soutěžící na delší trati (55 km), v čele skupiny se řadí favorité, mezi nimiž nechybí Jaroslav Kulhavý, Pavel Boudný nebo z žen Johana Kolašínová. Nad hlavami nám hřmí vrtulník s televizními kamerami, o kus dál vrní dron, cvakají spouště fotoaparátů a k výstřelu se chystá čeladenský starosta.

A už se jede, prudce vpravo, pak vlevo, uličkami Čeladné k místnímu golfovému hřišti a vzhůru mezi greeny, bunkery a golfovými vozíky. Bikeři vpředu nasadili nekompromisní tempo a už v prvním stoupání po louce se balík pěkně natahuje, tlačenka v úzkých místech nejspíš nehrozí.

Na rozcestí pod Stolovou mohutně fandí hlouček přihlížejících, za takový rachot by se nestyděli ani na Baníku, čím přijíždíme blíže, tím větší řev se ozývá, ale jakmile už to k nim mám tak třicet metrů, náhle utichnou. Buď tedy jedu po šesti kilometrech padesát metrů za Kulhavým, nebo právě projel nějaký jejich příbuzný/kamarád, anebo fandí všem stejně a jenom já se jim nelíbím. To první je blbost, to je jasné, takže jedna z dalších dvou možností.

Nemám čas na zdlouhavé analýzy mountainbikových baníkovců, neboť se trasa prudce lomí vlevo a lesní cestou svižně sjíždíme okolo davu účastníků Beskydské sedmičky, pěšího závodu přes sedm vrcholů. „Sedmičkáři“ se po nočním non-stop lijáku a s nějakými 50 km v nohou netváří právě přívětivě, resp. netváří se vlastně vůbec nijak. Obličeje postrádají jakýkoliv výraz a v jejich skelných pohledech mohu jen hádat, jestli mě vidí, případně jestli by mi rádi vrazili do výpletu teleskopickou hůlku. Pro všechny případy se držím při pravém okraji vozovky, jak nás nabádali pořadatelé.

Teď se zvolna stoupá lesními cestami na Podolánky, pár kilometrů se trasa vrací na asfalt a najednou se přede mnou tvoří vláček jako někde na Vueltě, pět šest borců se sjelo a začínají roztáčet ďábelský kolotoč. Pokud si je do pár sekund nedoskočím, tak tu na asfaltu bídně zhynu.

Tlačím, co to jde, skupinku dojíždím a hned se to mimořádně vyplácí. I když vede silnice do kopce, pořád se švihá přes 30, sem tam někdo vystřídá a ostatní se ukrývají aspoň trochu v závětří. Chvilka relativního odpočinku nemůže uškodit, navíc míjíme první občerstvovačku, za kterou už asfalt mizí a stoupá se na hřeben Kladnaté. Chvíli prudce, chvíli pozvolna, ale pořád se nabírá výška. A taky bláto. Po nočních deštích jsou pěšiny pořádně podmáčené a pestrobarevné dresy se postupně všechny přebarvují do standardizovaného šedohnědého odstínu „vzor KLDR“.

Suchá už na nás není ani nit a v uklouzaném terénu začínám litovat, že jsem ten plášť přece jen nepřezul. Sjetý vzorek limituje hlavně ve sjezdech, občas se sklouznu po kořenu a v měkkém blátě taky zrovna nepodrží. Vysloveně se těším na jindy nenáviděný asfaltový výjezd z Martiňáku na Pustevny, tam budu mít aspoň grip, když už nic. Na silnici k Pustevnám se řadím za prvního závodníka, kterého dojedu, srovnávám s ním tempo a tupě šlapu v mrholení a za teploty těsně nad nulou za ním. Výraz jako na B7, „vzbuďte mě na Pustevnách“.

Budíček tam obstarávají bubeníci. Za normálních okolností by mi jejich role na mountainbikovém závodě byla záhadou, ale vzhledem k tomu, že zevnitř mám brýle zamlžené, zvenku od bahna a celé Pustevny se topí v nízké oblačnosti s mrholením, využívám bubeníky jako akustický maják a jedu podle sluchu. Hned vedle nich totiž rozdávají ionťák a banány. Taky na ně dojde, ovšem nejprve si beru kelímek s vodou, abych zprůhlednil brýle.

Do kopce v mlze stejně není na co koukat, ale z kopce bude dohlednost vyšší než půl metru před přední kolo více než žádoucí. S banánem v puse se spouštím pod lanovku a mizím v mlžném lese směrem k Tanečnici. Sjezd úbočím Nořičí hory je otázkou kompromisů. Kompromisů mezi zmrznutím a nezmrznutím, mezi rychlostí odpovídající nulové viditelnosti a snahou nenechat se předběhnout houbařem, pro adrenalin není třeba sjíždět nějakou skálu v Coloradu, stačí si počkat na dost hnusné počasí a sjet si po lesní cestě z Pusteven.

„Vžunk“, právě kolem mě prosvištěl týpek v červené bundě na celopéru. „To se mu to jede, když se mu houpe zadek,“ pomyslím si. My, kdož staromódně sedláme hardtaila, si musíme dávat pozor na defekty. „Vžunk“ podruhé. Minul jsem borce v červené bundě, kterak z celopéra sundává cvaknuté zadní kolo. Z mlhy se ozývá hvízdání píšťalky, po chvíli se zjevuje osamělý pořadatel v reflexní vestě a ukazuje směr, kam mám prudce zabočit. Chvilku si mě přeměřuje pohledem a s výrazem „kámo, to neubrzdíš“, rezignovaně pokládá pásku zabraňující v pokračování přímo. S výrazem „kámo, víš, jaký já mám vzorek“ to elegantně posílám na začátek singletrailu a pořadatel natahuje pásku zpět.

Tím elegance končí, neboť noční deště promáčely singl natolik, že je umění se na něm udržet, o tempu nemůže být řeč a bahno udělalo z řazení ruletu, člověk něco zařadí a ono tam něco libovolného spadne, nebo taky ne. Musím však uznat, že je krásný, hlavně přejezdy potoků vyložené kameny mě baví, být to suché to by byla jízda!

Najednou začíná trať ubíhat, Trojanovice, Bystré, brod přes potok, ve kterém se konečně promyje kazeta natolik, že stroj opět řadí normálně a Maralák. Třetí a poslední občerstvovačka, před kterou na nás číhá vrtulník s kamerami. Přilétají těsně ke mně, mávám, chvilku mě točí, pak asi usoudí, že už to stačilo a stejně se to celé vystřihne a letí pryč. Ještě chvilku bojuji s větrem od rotoru a okolo ohrady s ovcemi zajíždím do lesa.

Zbývají poslední kilometry a narážím na skupinku motivovaných jezdců, to by mohl být ideální způsob jak se nechat dotáhnout do cíle. V asfaltovém sjezdu kolem golfového hřiště trochu provokativně poodjíždím a dole u Čeladenky se zase sjíždíme a všichni do toho šlapou jako ďas. Do prudké zatáčky na pěšinu k řece vjíždím jako druhý a začíná poslední bitva. Dorážím na červenobílý dres přede mnou, hledám, kudy bych ho podjel a občasným hlasitým zasmykováním dávám najevo, že by bylo vhodné mě pustit.

Ani omylem, vjíždíme mezi pásky do fanzóny, slalom po louce je ještě docela dlouhý a členitý a červenobílý dres má ve finiši lepší nohy. Plácáme si, protože ten závěr byl vážně infarktový a jelikož s námi nikdo nechce dělat rozhovor do televize, jdu se postavit rovnou do fronty na mytí kol. Teprve teď vidím, kolik bláta jsem na sobě přivezl do cíle, nebýt deset stupňů, je to spíše na koupel v řece.

Tak splněno, rychlá a zábavná trať vymyšlená Radimem Kořínkem se pod náporem deště proměnila v o něco pomalejší a rozhodně drsnější, tolik bláta, deště, zimy a mlhy na pětapadesáti kilometrech najdete málokde, stejně jako se málokde svezete nad hranicí 1000 m n. m.

Beskydy sice nejsou velehory, ale umí pořádně pozlobit, za slunečného dne by byl závod jistě také zábavný, ale teprve v nepříznivých podmínkách jsou to ty pravé zážitky. Stálo to za to! A jak dopadl souboj favoritů? Jaroslav Kulhavý zvítězil o necelé čtyři minuty před Pavlem Boudným a v ženách vystoupala na nejvyšší stupínek Johana Kolašínová.

 

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: