Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Jaký byl Král Šumava XXIV.

Sport

29.05.2017

Po čtyřiadvacáté se jel v sobotu Král Šumavy, jeden z našich mountainbikových monumentů. Klatovy byly od rána plné kol, dresů, startovních čísel a závodní atmosféry. I v odlehlých uličkách mezi bytovkami a domky v Lubech každý ví, o co dnes kráčí. 

Šlapej, nebo nestihneš start!“ volá stařík o dvou francouzských holích na dámu v letech, která kolem projíždí na Esce s nákupem v košíku. Paní něco odpoví a zvesela jede dál, ovšem pán je evidentně výřečný, takže zaměruje svou pozornost na mě.

„Na kolik to foukáš?“ ptá se, když mě spatří s pumpou. „Na osm?“ „Asi takhle,“ odpovídám a prsty ukazuji, o kolik dokážu nahuštěný plášť stisknout. „Nemám manometr“, dodávám na vysvětlenou. Doufám, že má odpověď byla vyčerpávající a stihnu start, protože se ještě musím převléknout a dojet na náměstí, za jiných okolností bych proti přátelskému rozhovoru přitom nic neměl.

„V Lídlu, tam, hele, mají takový šíkovný pumpičky,“ pokračuje děda, čímž dává najevo, že ze mě ten tlak hodlá dostat za každou cenu a rovnou vynáší trumfové eso: „S manometrem!“ Jestli mi začne vysvětlovat, kde je v Klatovech jaký supermarket, odstartuji tak možná rovnou do pětadvacátého ročníku příští květen.

S horlivým přikyvováním tedy připevňuji startovní číslo a kvapně se loučím. Jízda do kopce k náměstí mi dá docela zabrat, až si říkám, co tady chci vlastně dneska dělat. Ale to půjde, nohy se určitě rozjedou!

Na náměstí to vře, osmisethlavý dav připraven, přihlížejících přinejmenším stejně, vmísím se mezi lidi a rockové vypalovačky mě pomalu začínají dostávat do závodní nálady. Poučen z minulého ročníku se snažím tlačit co nejvíce dopředu, vzhledem k tomu, že čas se měří všem bez rozdílu od okamžiku výstřelu, byla totiž má loňská strategie několikaminutového zevlování na prázdném náměstí s vidinou volné trati zcela chybná.

V úzkých uličkách se to chvílemi ucpávalo, ale na výjezdu z města už se jede solidní tempo. Asfalt postupně střídá prašná polní cesta, první sjezdík do vesnice, stoupání k vysílači Barák po krásné travnaté cestě tu a tam zpestřené vrostlým balvanem. Tady bylo posledně dusno k zalknutí, letos je počasí prakticky ideální, což, jak pořadatelé každoročně zdůrazňují, vede k vyššímu množství pádů.

Všichni, kdo nedobrovolně opustili sedlo, však naštěstí vypadají v pořádku, naskakují a švihá se dále. V kopci dojíždím zhruba dvanáctiletou dívku, šlape jako o život, zezadu na ni pokřikuje nějaký chlápek, těžko říct, jestli ambiciózní rodič nebo trenér, každopádně jede s útrpnou grimasou ve tváři a nemám pocit, že by ji cyklistika kdovíjak bavila.

Vesměs se ale zdají okolojedoucí bikeři v dobré náladě a plni elánu. Ani já nejsem výjimkou, koneckonců za chvíli tady máme první bufet. A to se opět táhnu se čtrnáctikilovým fullem, který je ve stoupáních lehkonohý asi jako pytel kamení. Přesně před rokem jsem si předsevzal, že letos si vezmu lehkého hardtaila, jenže po bahenní koupeli na Šela maratonu je ještě rozebraný.

Když takhle dřu do stoupání, je aspoň dost času na výhledy do krajiny a přemýšlení o všem možném. Jenže myšlenky každou chvíli utečou stejným směrem: „To je ale váha, co s sebou táhnu.“ Znáte ten příběh z čítanek, jak ho vyrobili na Uralu z tvrdé sibiřské oceli?V květnu mezi fialovými šeříky se vybaví tak nějak automaticky.

Jen dnešního hrdinu vyrobili na Tchaj-wanu, a když sjel z pásu, nasedl na něj biker v barevném dresu. Táhnu jednostopý tank č. 23 dále a snažím se vybavit pokračování trasy. Před Chlístovem číhá náročnější sjezd, otevírám tlumič, pouštím brzdy, svižně se spouštím dolů k další občerstvovačce.

Přišla jako na zavolanou, poslední ionťák a poslední kopec, který stojí za řeč, výjezd k Boudovce. V lese už toho má hodně závodníků dost, někteří to raději tlačí, tu a tam si někdo zanadává, ale spíš jen tak pro formu, blízkost cíle je cítit. Od spojení s dlouhými trasami vede posledních deset kilometrů po loukách, singletrailech, lesních cestách, za mě nejkrásnější část okruhu, hlavně díky množství zajímavých sjezdů.

I bike teď může předvést, co v něm je, do kopce tahají tempo rychlíci z delších tratí, z kopce se snažím o totéž já. Prosvištíme kolem kóty Červ, zezadu se ozve ženský hlas: „Levá!“ Klidím se stranou, podle rychlosti, se kterou se v mírném stoupání přiřítila, to bude některá z favoritek delší trati.

Trefa! Milena Cesnaková si jede pro zlatý hattrick, na vrcholu kopce jsem ještě v kontaktu, tak zkouším, jestli ve sjezdu udržím krok s elitou. Udržím, padáme dolů k nádraží v Lubech, chvilku se dostávám dopředu, no a pak se pokračuje po asfaltu do kopce, takže dále už to vyprávět nebudu.

Po chvilce se také já dostávám přes poslední asfaltový horizont, ještě pole, kličkovaná v lesíku kolem potoka, snažím se nezdržovat a nechávám mezi vrbičkami poslední zbytky sil. Pár desítek metrů kolem trati, průjezd pod železničním mostem, kde mohou ještě na závěr ti, kdo tam vletí moc rychle, okusit koupel v Drnovém potoce, měli by to dokonce i s fotkou.

Už se rýsuje žlutý oblouk cílové brány, zbývá posledních pár zatáček po louce mezi páskami, diváci povzbuzují, kontroluju situaci vzadu, ve skupince za mnou svítí ještě jedno zelené číslo, svěsit nohy tak nepřipadá v úvahu, ještě naposledy plný plyn a tank číslo 23 proletí cílem.

Květy mě sice nikdo nezasypal, ale kelímek s pitím je splněním všech mých aktuálních přání. I jezdci okolo se tváří radostně, ti ze střední a dlouhé trati ovšem o poznání unaveněji, než my, co se flákali na té nejkratší. Letos tam bylo všechno, krásné počasí, rychlá a pestrá trať, pěkné sjezdíky, pár brodů a v cíli guláš. Král je za námi. Ať žije král!

P. S. Vítězství  na 105 km slavili Filip Adel, který porazil účastníka světového poháru v Novém Městě z minulého víkendu Marka Rauchffusse a Milena Cesnaková.

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Superbiky jsou odnepaměti považovány za výkladní skříň technických schopností výrobců motocyklů.…

Labe aréna v Račicích žije dál taky triatlonem. Rekonstrukci areálu si po evropských veslařích a před…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: