Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Bahenní lázně Šela – když na Author marathon tour naprší a neuschne

Sport

08.05.2017

Když jsem se po Velikonocích vracel ze slunečného Maďarska a na kopce v Moravské bráně se snášel čerstvý sníh, vypadalo to s letošním Šela Maratonem černě, tedy spíš bíle. Sníh po několika dnech sice úspěšně odtál a pro změnu se dostavily silné deště. Ale tradiční součást Author Marathon tour nakonec proběhla parádně. Máme i velkou fotoreportáž.

Přestože se Bečvou ještě před pár dny valily stovky kubíků beskydské vody, v Ústí poblíž Hranic se na fotbalovém hřišti mohlo hrát vodní pólo, další rána. Ale když se tolik lidí na něco těší, když se pilně připravují a někteří z nich se už týden před závodem neklidně převalují na posteli, obvykle se počasí slituje.

Tak tomu bylo i během letošního osmnáctého ročníku. Ještě ráno se nad severem Moravy honila temná mračna, celou noc propršelo, ale proslulý norský meteorologický server vytrvale tvrdil, že bude hezky. Tentokrát měl pravdu, dopoledních příjemných sedmnáct stupňů a sluneční paprsky vykouzlily na tvářích všech zúčastněných i přihlížejících úsměvy.

Vyjíždíme z náměstí v Lipníku a moderátor za námi do klikatých uliček volá: „Užívejte si Šela Maraton! U-ží-vej-te si!!“ Chvilku přemýšlím, co tím myslel, ale brzy mě pohltí trasa, kousek asfaltu rychle vystřídá břeh Bečvy. Balík bikerů okamžitě vletí do první kaluže, po povodní je okolí podmáčené a už na druhém kilometru vypadají všichni jako čuňata.

Stoupání na Helfštýn je jako vždy lemováno množstvím diváků, srdnatě povzbuzují a slušnou dvacítkou se blížíme k hradu. Předjíždí mě fotograf Vašek, mezi funěním na mě ještě stíhá pokřikovat: „Pojď, pojď!“ „No počkej“, pomyslím si,“za hradem na trailu si tě dojedu!“ Kolem hradu raději opatrně, chodníček po deštích klouže a při sebemenším zaváhání by se mohl nebohý závodník vydat stejným směrem, kam obránci hradu ve středověku vylévali močůvku.

Stále se ještě naivně těším na pěšinky v lese, kde to konečně půjde pořádně rozjet, míjíme lanové centrum a bláta neubývá. Krátím si čas pozorováním jezdců okolo, zkouším odhadovat jestli se tenhle borec se širokými řidítky vejde mezi stromy, nebo tamten s jemným vzorkem na pláštích podklouzne v příštím prudkém výjezdu. Nepodklouzne, ale na hraně zastavuje, musím v kopci pod ním seskočit a boty na uklouzaném povrchu nemají šanci.

 

Efektně zalehnu mezi kořeny, chvilku se tam plácám a na kolo se nalepí další kilo bahna. Začínám vzpomínat na moderátora z náměstí a jeho užívání si. Chvilka šotoliny, stoupání, lesní úsek a občerstvovačka. Ta se hodí, můžu si prolít brýle vodou z kelímku, my co nosíme dioptrické, máme v blátivém terénu trochu jiné starosti než ostatní. Když se zalepí blátem, nemůžeme si je jen tak zapíchnout nahoru do helmy nebo strčit do kapsy a nechat si lítat bláto hrdinně do očí, bez nich je toho vidět ještě méně než přes bláto.

Máme ho všude, mezi zuby, za krkem, v kazetě, pod sedlem, pod helmou...i ty nejlehčí karbonové biky ve startovním poli už mají nejméně o dvě kila více, než na startu, ale jak s oblibou říkají sportovci při rozhovorech: „Podmínky jsou pro všechny stejný.“ Tak určitě.

V každém dolíku už si myslím, že více bahna snad ani nemůže existovat, objíždíme dlouhé úseky rozježděného sajrajtu velkými oblouky mezi stromy, každý zkouší něco vymyslet, najít lepší stopu, nějak to objet, ale po pár desítkách metrů se potkáváme u dalšího rezervoáru s jemným, tekutým blátíčkem, které šplouchá až na kotouče. Tady jde o načasování, když se vjede do stopy těsně za někým dříve, než do ní bláto zase nateče, dají se i hlubší místa projet se snesitelnou mírou znečištění.

Do kopce po lesní cestě mi to letos připadá jako na rekreaci, sjezd do Zbrašova a výjezd nahoru k další občerstvovačce uteče docela příjemně, nohy ještě jedou, ale kolo už pod nánosy nečistot značně sténá. Beru si čokoládu a banán.

„Dáte si někdo pivo?“ Pořadatelka otevírá láhev se Zubrem, závodníci okolo se tváří, jako by neslyšeli, profíci přece jedou na ionťák a gely. Někdo tady musí být za padoucha. Nastavuju kelímek a jedno malé jenom zasyčí. Po všech těch sladkých záležitostech úplný balzám.

Po deseti minutách zevlování kolem pultu s jídlem zvedám ze země tu politováníhodnou slepeninu bahna a hliníku, abych pokračoval k traverzu nad lázně Teplice nad Bečvou. Ty jsou určitě bahenní, o tom snad nikdo nepochybuje!

Traverz představuje každoročně těžkou zkoušku morálky. Následuje po krátkém sjezdu, kde občerstvení bikeři naberou naději, že už se bude klesat, „vrstevnice“ vzápětí nemilosrdně zamíří zpátky na kopec. I letos se z lesa ozývají nepublikovatelné výkřiky, stejně jako já i mnozí další zjišťují, že během pobytu u bufetu jim v některých  částech stroje bláto zatuhlo a dříve pohyblivé části jsou nyní pevné jako skála.

„Som si jednoplacku ještě nekúpil, aj tak už ju mám.“ Slováci vždycky spolehlivě přinesou do závodu svůj typický černý humor. Ale netrpí jen majitelé nepohyblivých přesmykačů, ti, kdo je nevozí, zase nešťastně hledí mezi nohy směrem dozadu, kde se hrdý zlatý americký orel již zcela proměnil v černého moravského krkavce.

Na trailu k Rybářům už ani moc nepřemýšlím, pouštím to a jen se těším na těch pár kiláků po cyklostezce. Míjíme horolezce na skále nad řekou, proč jsem si nevybral nějaký čistý sport? Ruce špinavé maximálně od magnésia, celý den viset na jednom šutru, prostě pohodová aktivita.

To my, drsní bikeři si musíme zasloužit i tu cyklostezku, těsně před ní číhá podmáčená louka, po které je problém šlapat i na večerníčka. Ano, ve sjezdu ten bordel z přesmykače někam vypadl. Ve skupince se ženeme po asfaltu kolem řeky, do cíle už to není daleko, ale zadarmo to nebude. Pod hradem ještě jedna louka a lesní stoupání na bezejmennou cestu.

Už by to chtělo pomalu přidat a nahánět minuty, jen ta energie se někam vytratila. Přemýšlím, jak může Peter Sagan po 240 km v sedle ještě vymýšlet nějaké nástupy. Na to bych se mohl vyklašlat, vždyť už sotva pletu nohama. Usuzuji, že přesně v tomto přístupu tkví rozdíl mezi těmi, kdo vozí duhový dres a zbytkem světa.

Ještě se zkouším hecnout do kopce k hradu, ať se před diváky vyloženě nevleču. Užívejte si Šela Maraton! Heslo dne se naplňuje při průjezdu prvním nádvořím, nahoru na rampu a nirvána.

Jsou závody, kdy člověka provázejí radostné pocity po celé trase. A pak jsou tady takové, kdy ze soustavného utrpení vykrystalizuje závěrečný intenzivní okamžik štěstí. Šela letos patřila do té druhé skupiny. Užívali jsme si to! Bílé úsměvy v zablácených tvářích v cíli toho byly nejlepším důkazem.

A kdože vyhrál? Sourozenecká dvojka Jan Škarnitzl a Jitka Škarnitzlová! Matador Boudný zůstal o 14 vteřin druhý, třetí Rauchfuss. Druhá dáma Průdková zaostala dvanáct minut.

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Superbiky jsou odnepaměti považovány za výkladní skříň technických schopností výrobců motocyklů.…

Labe aréna v Račicích žije dál taky triatlonem. Rekonstrukci areálu si po evropských veslařích a před…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: