Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Pařák a pády na Bezdězu aneb do cíle po svých

Sport

23.05.2016

Pyšně se vysoko na kopci tyčí hrad Bezděz a do nadšenců na dvou kolech pod ním pere v květnu letní slunce. A snad i hradby z 13. století zajímá, kdo z odvážlivců vydupe dva finální kopce do cíle. Je jich nakonec jistě menšina. Další díl Author Maraton Tour nabídl na Bezděz 50 letní oázu, ale i drsné pády.

Příští víkend Král Šumavy, v červnu Malevil… Author Maraton Tour se před závody drsnější kategorie rozjela po rovinkách kolem Bezdězu. Převýšení pouhých 465 metrů velelo ostřejší tempo, zkrátka na co každý „soudruh“ stačí.

Na druhou stránku, místní písky dokážou potrápit, kola se boří, v rychlých sjezdech je třeba dávat pozor.

Předstartovní pohled na Bezděz. Za chvíli se rozjedeme.

Předstartovní pohled na Bezděz. Za chvíli se rozjedeme.

V Českém ráji jsem na úvod sezony sám sebe totálně zklamal. Ale v mezidobí jsem přece jen malinko potrénoval. Navíc manželka o den dřív zlepšila své skromné osobní maximum na karlovarském půlmaratonu, to mou motivaci také trochu popíchlo.

Start v 11:00 je tu, chrti s červenými čísly mizí v dáli. Počkat až odjedou davy, tato taktika se mi osvědčuje, čekám znovu. Vždyť čas se měří až od průjezdů startem. Nechci se tlačit.

Kamarád Mára za sebou má celonoční šichtu, vůbec nespal, ale stejně mi záhy mizí kdesi vpředu. Pořád trénuje denně, není divu.

Jedu, co to dá. Cílem je čas 2:15 a umístění do 500. místa. Dupu do pedálů. „Chlapi, stůjte!“ křičí jeden zá závodníků v jednom ze sjezdů už na sedmém kilometru a divoce mává na znamení nebezpečí. Běží do kopce pelotonu vstříc, abychom zastavili včas.

Na startu bylo poněkud těsno...

Na startu bylo poněkud těsno...

Všichni seskakují z kol, drsný pád, volá se záchranka, to vůbec nevypadá hezky. Závodník při vědomí, ale v těžkém šoku, krev v obličeji. Je v péči ostatních, nemá smysl pomáhat, v cíli se dozvídáme, že se nakonec i postavil na nohy. Ale dva kilometry šlapu (asi nejen já) jako opařený. „Rychle jezdi hlavně do kopce,“ radil mi kdysi kamarád. A něco na tom je.

Kraj kolem Bezdězu zalitý slunce je velká romantika. Převážně rovinatý terén ale chvilkami „uspává“. Stýská se mi po výšlapech. Sem tam „zaplavu“ v písku, snažím se držet průměr kolem 24 km/h (což bohužel do cíle nevydržím). To ale vedle mě dokážou i dva chlapíci mezi odhadem 65 a 70 lety. Poklona, taky bych tady chtěl takto drandit za 30 let.

Třetina závodu fuč, cpu do sebe první gel a sil zase přibývá. Strašně bych chtěl ještě zrychlit, zdá se, že bych 2:15 mohl zdolat, počítám v duchu zíraje na tachometr. Jenže ty krpály na konci…

Děti se na hřišti učili základní značky a projely si naučnou trasu.

Děti se na hřišti učili základní značky a projely si naučnou trasu.

V půlce závodu míjím záchranáře, akorát zaplavu v písku, takže nevidím sténající cyklistku vedle cesty. Chudák holka. Prý ji srazil nějaký týpek a ona v písku nešťastně uklouzla a kolo spadlo na ni, dozvídám se v cíli. Potvrzené sražení jiným závodníkem ale nemám, každopádně další pád, který skončil zraněním.

Naštěstí to byla poslední nepříjemnost, které jsem byl svědkem. Občerstvovačka, rychle dolít ionťák, banán do kapsy, sůl zhltnu pro jistotu, je totiž přes třicet stupňů, a soukromý souboj s časem pokračuje. Po dlouhém asfaltu táhnu skoro třicítkou pětičlennou skupinku, střídá jen jeden borec na trekovém kole, ostatní se v mírném protivětru vezou. No nic.

Pět kilometrů do cíle, cesta se zvedá. Je mi jasné, že 2:15 nedám. Nechci s Markem prohrát o dvacet minut, přidávám ze všech (prohrávám ale o 25 minut...). Předposlední prudký krpál, přesmykač nejde na nejmenší. Seskakuji a vybíhám jako cyklokrosař. Pěkný, tep lítá někde kolem 170, odhaduji.

Ach, ta příjemná únava v cíli...

Ach, ta příjemná únava v cíli...

Čeká však ještě jeden, na běh už nemám sílu. Alespoň zrychluji v posledních zatáčkách a ještě tři kluky předjedu. 2:19,29. h a 495. místo. Fajn pocit, tolik příjemná únava, zítra ji budu muset vyjet lehce na silničce, říkám si. Mimochodem, na prvního Filipa Adela jsem ztratil na 50 kilometrech 49 minut…

Na Malevil bude nutné pořádně potrénovat na Kokořínsku a na Brdech. Tam to bude na fyzičku teprve pořádné „maso“. A za rok zase tady. Ten pohled na Bezděz je z cíle vážně úchvatný.

BMW je tradičním partnerem seriálu a cest redaktorů našeho magazínu na závody.

BMW je tradičním partnerem seriálu a cest redaktorů našeho magazínu na závody.

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: