Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Kilometr za čtrnáct minut. I to je Malevil!

Sport

22.06.2015

Závodníci úpí v křečích, často musejí do kopců pěšky, všichni však bojují, co to jde. Řeší se i desítky technických problémů. Pár metrů přede mnou letí německý závodník do pětimetrové strže, takový pád jsem ještě neviděl. Bahno, prostě všude bahno, i po rovině se kvůli němu místy pachtím rychlostí směšných sedm kilometrů za hodinu. K fyzické dřině úžasné kulisy Lužických hor, lesy, snad ještě hezčí úseky na německé straně… International MTB marathon Malevil Cup jsem jel poprvé a doufám, že ne naposledy.

„Jestli bude takhle pršet i zítra, tak se na Malevilu nudit nebudeme,“ píše na Facebooku o mnoho zkušenější kamarád den před startem. Zlověstná předpověď se nevyplnila. Nižší teploty tolik nevadily, pršelo jen trochu, ale i tak…

Borci na drsnou stovku kilometrů vyrazili už dávno před námi (později si ještě na 45 kilometru říkám, že ji dám za rok taky – na 60 kilometru tuto naději v duchu předem vzdávám), totéž ti na čtyřicítku. Na start se stavím úplně dozadu, je mi jasné, že při převýšení více než 2000 metrů závodím jen sám se sebou.

Děti jezdily závody mezi zvířátky. A rodiče nemohli chybět.

Děti jezdily závody na ranči mezi zvířátky. A rodiče nemohli chybět.

Místo: Jablonné v Podještědí. Trať: 65 km. Čas: 10:30. Tři, dva, jedna, start! Jedeme. Chlapík v růžové helmě a ponožkách je terčem vtipů party kamarádů, všichni kolem se smějí. Zdá se, že na tomhle závodě patřícím do Author Maraton Tour bude opravdu veselo. Bude!

První kopečky na rozjetí, dostáváme se do tempa a dlouhý had více než tří stovek závodníků a závodnic se natahuje. Žádné tlačenice, pohoda. Tak to máme rádi asi všichni. Výšlap ke Krkavčí skále a pak krásný dlouhý sjezd do Hrádku nad Nisou. A zase na horu… Jak jinak. Výšlap střídá sjezd, čím víc trať pokračuje, tím náročnější jsou všechny disciplíny. Záludnosti se stávají stále většími výzvami.

Bahno. Velký společník na letošním ročníku Malevilu.

Bahno. Velký společník na letošním ročníku Malevilu.

Jednu z těch menších neustál nedaleko Kristýny Němec, který mě o pár stovek metrů dříve v chrtím tempu předjel. S vytřeštěnýma očima sleduji, jak ho cosi (byly tři menší kořeny) katapultovalo z cesty a on letí přes obří pařez do pětimetrové prudké strže. Naštěstí nenaráží do žádné překážky.

Zastavuji, drží se za rameno a naříká. „Jsi v pohodě? Můžeš dýchat?“ ptám se a pár metrů pod sebou nacházím jeho mobil. Rozhýbává naražené místo, zlomené nic není, jen v šoku ztěžka vydechuje. Štěstí v neštěstí, napadne mě. Podávám mu kolo, mobil, plácneme si, za pár kilometrů mě opět předjíždí…

Třicátý i čtyřicátý kilometr míjím v relativním klidu, jedu si svoje tempo, snažím se pokochat přírodou. „Však jsi najezdil minulý týden 350 kiláků na silničce i na biku, ne?“ chválím se v duchu za trénink při práci.

Po závodě tak byly velké fronty na myčku kol.

Po závodě tak byly velké fronty na myčku kol.

Ovšem zapomeňte, že si na Malevilu kdekoliv odpočinete. Sjezdy dolů jsou technické, náročné, vůbec se nestydím v těžkých úsecích pravidelně seskočit. Nepřijel jsem si zlámat ruce. Dámy mě tentokrát nepředjíždějí, jen jedna Němka a… ano, ta dáma, které pravidelně ujíždím do kopce, a ona se pak kolem mě mihne ve sjezdu na šutrech v místech, kde já (potupně) tlačím i dolů. Slušná práce!

Závod pro mě začíná vlastně na padesátém kilometru. Podle záznamů v Endomondu na tuto metu přijíždím v čase 3:39. V cíli jsem pak registrován na 229. místě v čase 5:24! Ano, posledních patnáct kilometrů mi trvá neskutečnou hodinu a tři čtvrtě. Rekord zní - kilometr tlačím do kopce čtrnáct minut! Jako želva, připomíná mi aplikace.

Co v závěrečných pasážích zažívám? Jedu po rovině, bořím se v bahně a smýkám zleva doprava, přidávají se kořeny, byť dva kilometry, strašně se to vleče. Nejsem rozhodně brilantní technik, ale vidím i několik horších. Všichni do toho dáváme všechno, o to tady přece jde. Proto jsme tady, užít si přírodu, zničit se a mít skvělý pocit.

Jak jsme dopadli? U výsledkové tabule bylo živo.

Jak jsme dopadli? U výsledkové tabule bylo živo.

Uměním je se i znova zacvaknout do pedálů, tak moc se všechny komponenty a boty topí v bahně. Naštěstí mě kolo ani jednou nezradí. Miláček.

Únava nastupuje rychleji, než čekám. Technicky je najednou závod někde úplně jinde. Od 50. kilometru si cíl musíte ZASLOUŽIT. Mám psychologickou výhodu – nevím přesně, co mě čeká. Vcelku již zbitý přijíždím do krásného městečka Oybin. Tleskají nám děti i postarší dámy, to potěší každého. Zastavuji na další skvělé občerstvovačce. Co hrdlo ráčí – ovoce, uzeniny, sůl, ionťáky, pivo (!) a ták dále. I obsluha nám dodává kuráž.

„Proč se tady všichni tak zdržují a protahují?“ napadá mě. Brzy mam jasno. Hned za rohem ostrý kopec – kousek výjimečně po asfaltu. Bodá mě ve stehně. Auu, seskakuji a chvíli jdu, to se nesmí rozjet naplno. Už dříve jsem potkal dva kluky, kteří v křečích nemohli šlapat vůbec.

Po dřině zasloužený odpočinek. Po závodech program pokračoval.

Po dřině zasloužený odpočinek. Po závodech program pokračoval.

Sval povoluje a jedu dál. Zase kopce. Furt. Zase stopka. Co je zase tohle? Tady to nedám. Hlava i tělo by chtěly, ale takový krpál plný šutrů… Tlačím, místy zkouším šlapat, křeče se ozývají silněji. Zadní stehno, protahuji, pak přední. Vidí mě německý kolega a jen prohodí německy klasicky něco o zadnici… Usměji se a valím dál.

Hodně pít, gel a tyčinka. Tlačí i většina ostatních, vlastně vidím jet jen jednoho. Jeho rychlost je mírně rychlejší než chůze.

Stoupání na Hvozd je snad nekonečné, tuhle pasáž musela připravit zlá čarodějnice. Představuji si ty nejlepší, jak se tady asi rvou o vítězství. Obdivuji je. My vzadu se pereme sami se sebou. A fest.

Tak zase za rok, Malevile.

Tak zase za rok, Malevile.

Konečně vrchol, ještě s kolem v ruce „vyběhnout“ schody. Snad už jen dolů, věřím. Mýlím se. Občerstvovačka pět kilometrů před cílem? Fajn, beru půlky brambor, sypu na ně sůl, nic tak dobrého jsem dlouho nejedl. „Dám si ještě jednu,“ říkám nesmyslně nahlas. „To už dáte, už jen jeden menší kopec,“ směje se na mě milá dáma.

Kopec vycházím, sůl ještě nezabrala, auvajs. Ale pak už jedu, i další menší kopečky vyjíždím, kilometr do cíle. Olé, motám se mezi stromy na úzké cestičce a baví mě to. Najednou přichází nečekaně nejvtipnější moment dne. Slyším neskutečné nadávky, ty snad úplně nejhorší, v zatáčce vidím kluka, jak v rukou zmítá kolem, které vypovědělo službu. „Už zase, ty svině...“ Náhle do něj i decentně kope. Úplně ho po té dřině chápu.

Sjíždím po golfovém hřišti na krásný ranč Malevil, směju se té scénce, vychutnám si poslední metry. Tak snadné... Poslední zatáčka.

Konec. Takové zážitky je nejlépe nechat chvilku uležet. 

 

Na závod jsme vyrazili vozem bmw. Značka je partnerem seriálu.

Na závod jsme vyrazili vozem BMW X1 xDrive 2.0 d. Značka je partnerem seriálu.

 

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: