Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Žeň kozu brázdou… Tak se jezdí v Táboře

Sport

28.01.2015

Prvně sedlám cyklokrosový speciál. Na trati, kde se o tomto víkendu pojede mistrovství světa. Tak v klidu, aby se pode mnou nesplašil. Prodoli v černožlutých týmových barvách zdejšího týmu ČEZ Tábor patří Stanislavu Bambulovi mladšímu. A 3 150 metrů dlouhý okruh na Komoře k nejtěžším tratím světového cyklokrosu.

Na rozjetí si v jednom prosincovém dnu dáváme dva asi kilometrové okruhy po asfaltu okolo areálu.

„V létě tady trénujeme i úseky, jezdíme kritéria,“ říká Standův bratr a můj průvodce Ondřej Bambula.

Český reprezentant, který má zdejší louku i trať v genech, neboť ji léta najížděl už jeho otec, nyní národní trenér Stanislav Bambula starší. Synka pozval, aby se s námi nemusel po kopcích honit sám. A potomkovi dopřál povyražení, protože ten se vinou ucpané tepny v třísle na šampionát nechystá.

Převody? Trochu lehčí

První pocit na krosce potvrzuje kratší a vzpřímenější pozici díky tvaru rámu a představci. „Jde o zvyk, jezdím na něm už všechno i na silnici,“ uklidňuje mě 27letý zkušený jezdec. „A pozor, brzdí výrazně míň,“ varuje před speciálními krosovými čelisťovkami.

Tratí redaktora Biku provedl reprezentant Ondřej Bambula.

Tratí redaktora Biku provedl reprezentant Ondřej Bambula.

Dostal jsem hrubší vzorek na galuskách, kola až nečekaně drží i na kluzku. Jen pro úplnost dodávám, že na pedálech se používají obvykle kufry – „espédéčka“. Převody jsou jen o málo lehčí, nyní se většinou montují 46 a 12–25. „Na malou se nepřehazuje, to si spíš do těžšího terénu přidám pastorky 27 a 28,“ dodává bystrý rádce.

A pak už jen „žeň kozu brázdou,“ jak velí zdejší mechanici.

Ta zdejší drží víceméně lajnu od roku 2001, kdy se tu jelo první mistrovství světa (druhé 2010). Kromě místních expertů se na její mapě podílela pochopitelně technická komise UCI i televize. Profil, respektive povrch, teď formuje také nebývale teplé počasí. Ještě v listopadu organizátoři museli třikrát sekat trávu.

Seznam kapitol

Asfalt a hřiště s valy

Po startu se začíná asi 300 metrů po asfaltu s pravotočivou zatáčkou. Pak ještě víc doprava vjezd na trávu, obezřetně hlídám podsmýknutí, které (naštěstí) nepřichází. Kola se lehce boří do vlhkého terénu. Znovu prudce doprava lehce vyjetou stopou.

Přichází první hup na vlně a sjezd do mokré strouhy. „Tady bývá vždycky voda, nevím proč,“ hlásí Bambula nejmladší. Míříme k valu pod budovou správy areálu. Jednou, dvakrát, cikcak nahoru a dolů, napotřetí ještě s malým hupem na vrcholu návdavkem. „Tady se jde naplno, v balíku se bojuje o pozice, pak už se to rovná do hada.“

Krátký sjezdík a opět prudká pravá, čeká větší pahrbek, dolů, rovinka a kopeček číslo dvě. „Je lepší se zvednout ze sedla, nebo to vydupat?“ ptám se. „Jak se cítíš, nehraje to roli.“

Žijí cyklokrosem. V Táboře nás uvítali také ředitel šampionátu Čestmír Kalaš (vpravo) a reprezentační trenér Stanislav Bambula.

Žijí cyklokrosem. V Táboře nás uvítali také ředitel šampionátu Čestmír Kalaš (vpravo) a reprezentační trenér Stanislav Bambula.

Důležitá je rychlost a síla. „Štyby a teď i Kuba Skála vylítnou nahoru a díky rychlosti skáčou horizont až ke sjezdu,“ ukazuje mi rukou. Tři čtyři metry, pak zprudka dolů. Na to kašlu…

Protáhneme se okolo dětského hřiště. Na čerstvě spadaném oranžovém listí to klouže. Křížíme asfaltovou cestu. „Tady bývají často defekty. Každý to ví, musíš si dávat pozor,“ dostávám radu. A pak nečekané poznání. Cyklokrosové galusky se foukají na přibližně 1,5 atmosféry, aby lépe kopírovaly terén. Na ohmat je promáčknete skoro k ráfku!

Seznam kapitol

Schody, sjezdy, výjezdy

Míříme do terénu a mezi stromy. Patnáctimetrový stoupáček ve zlomu tvrdne. „I při deštích je tady vždycky pevný povrch, nikdo netuší proč,“ dozvídám se. Taky si jen tady v úkrytu vegetace a mezi kořeny můžete při tréninku a projíždění trati v klidu nenápadně odskočit.

Po minismyčce dolů jdeme z kola. „Běhá se tu vždycky, bývá tu dvanáct schodů.“ Následuje nácvik seskoku a uchopení kola na rameno a zaklínění řídítek rukou. A taky manipulace se strojem, který slouží k vydobytí pozice v tlačenici.

Poznat trať zblízka můžete i vy. Stojí to za to.

Poznat trať zblízka můžete i vy. Stojí to za to.

„Vezmi to zprava, pak máš víc prostoru na rovince na naskočení,“ slyším radu reprezentačního kouče. Na krosku se naskakuje nejdřív zostra na sedlo, až pak nohy hledají pedály. Tak ztratíte nejmíň (i když to zpočátku v jistých partiích dost bolí).

Louka se zvedá, při mocnějším záběru podkluzuje zadní kolo. „I po dlouhém dešti nebo na sněhu je tady na povrchu hodně mazlavo. A Belgičani tohle nemají rádi, u nich, když už, bývá hluboké bahno,“ vysvětluje mi terénní výhodu český vlastenec.

Následuje spíše jízda zručnosti s manévrováním po vrstevnici. „Potřebuješ se vydýchat, proto jsme přidali ještě jednu zatáčku,“ směje se reprezentační kouč.

Seznam kapitol

Dlaskovy schody a spurt

Následuje malý sjezdík, po něm prudká levá a průjezd depem vystavěným na úrovni cílové rovinky. „Lepší měnit kolo, jak to jde. Jezdci nehrozí, že se víc zanesou brzdy a převody nečistotami, a mechanikovi zase, že ho nebude muset drbat celý zbytek závodu. Jenže já v transu nevnímám, reaguju jen na bráchův řev,“ popisuje Bambula junior.

Znovu stoupáme, po krátkém brdku mě staví ruka na rameni: „Tady bys boural do bariéry, bude tu prudká smyčka.“ Pokračujeme vzhůru a vpravo do vyšších partií luk. Následují úseky stoupání, prudkých zatáček a křižování strání. Viditelná stopa v trávě svědčí o znalosti místních borců.

Tady dávej pozor, boural bys! I takové rady jsme dostávali.

Tamhle dávej pozor, boural bys! I takové rady jsme dostávali.

Na hřebeni klesáme přes panelku k lesíku. Tady čeká nejprudší sjezd s klouzavou rýhou dole. Namísto „Dlaskových schodů“ přijde vzápětí šikmá pravá a po rovince další val vzhůru. A po otočce šikmý, technicky náročnější vzestup.

Další cesta do louky, nahoru, dolů. Pak sjezdík stezkou s ošemetným skluzem v dolní úvrati. Mezi stromy už vidím cílovou bránu. „Bacha, poslední zatáčka a hup dost vynáší. Když je zvládneš, neměl bys to ztratit,“ loučí se mladík a za záludnou „vyhazovačkou“ se mi mírně vzdaluje.

Po přejezdu můstku na asfalt ho však vyzývám ke spurtu a na cílové lajně, čerstvě posunuté o pět metrů vpřed kvůli kamionu pro rozhodčí, si po sto metrech užívám pocit vítěze.

Nevadí, že mě nechal, sehrál to pěkně.

„Necelých dvanáct minut. V závodě se jezdí osm až osm třicet,“ vrací mě do reality. Svižně jsem se posnažil sice hned druhé kolo, ale stejně. Hodinu bych vydržel, ale osm okruhů dát nechtěl…

Někdy si to zkuste taky. Fandit našim pak budete opravdověji.

Seznam kapitol

Okruh Komora Tábor

Délka: 3 150 metrů

Nadmořská výška: 392–412 metrů

Depo: 2x

Schody: 1x (12)

Odhadovaný počet kol na MS: 7–9 (jede se na hodinu a jedno kolo)

Historie: od roku 2001

Čerstvé změny: zpomalovací smyčka na louce zhruba v polovině, nájezd na val za „Dlaskovými schody“

Seznam kapitol
Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: