Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Krásné a Krušné… Hory s mnoha NEJ!

Cestování

25.10.2014

Přejíždějí se na běžkách i na kole, přecházejí se pešky. Přitom jsou mnohými turisty opomíjené, byť se už z dob, kdy je ničily chemické a průmyslové podniky, viditelně vzpamatovaly. Krušné hory. Vydali jsme se je dostat pod kůži cestou z Chebu až po Děčín po krásné tři dny.

Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Toť jednoduchý popis profilu Krušnohorské magistrály. Pokud vás rovinky v sedle nudí, jste na správné adrese. Na druhou stranu nic, co by vás drásalo a nedalo by se zvládnout.

Předpověď hlásí maximálně lehký deštík, jedeme tedy nalehko. Menší batoh, dost vody ve vaku, jako rezerva delší dres a lehká pláštěnka, ponožky, prádlo, bio tyčinky, základní nářadí a duše, peníze. Z Prahy do Chebu doporučuji Pendolino, kde se však dají zarezervovat jen tři kola. Na den D už bylo vyprodáno. Kdo pozdě chodí… Kodrcat se přes Teplice, Chomutov, Karlovy Vary do Chebu přes čtyři hodiny má sice poetiku, ale čas nám k večeru trochu chyběl.

Místní klasický ráz krajiny.

Místní ráz krajiny je nezaměnitelný.

Cheb je krásné město s památkovou rezervací v samém centru. Hrad vystavěný kolem roku 1180 v románském slohu císařem Friedrichem Barbarossou či gotický kostel sv. Mikuláše. Je tady toho hodně, čemu jsme neradi rychle museli dát sbohem.

Stopy Goetha i Nedvěda

Úvodních 25 kilometrů převážně po turistické červené značce je na rozjezd. A malebná krajina (zase úplně jiná než jinde v České republice, to nikdy nepřestane fascinovat) si vás podmaní. Šlapeme směr Františkovy Lázně, kde vyjíždíme na nenápadné návrší Komorní hůrku (503 m n. m.), nejmladší českou sopku. Její dozvuky byly znát ještě před 10 tisíci lety. „Zemětřesení je tady docela často,“ dozvídáme se od domorodce. To poslední jsme „prošvihli“ o týden.

Komorní hůrka v minulosti fascinovala i Johanna Wolfganga Goetha, který místo několikrát navštívil. Literát byl totiž také nadšeným přírodovědcem. Jeho přítomnost na začátku 19. století zde připomíná pamětní deska.

Tady trénuje Lukáš Bauer, má zde i svůj okruh.

Tady trénuje Lukáš Bauer, má zde i svůj okruh.

Projíždíme Skalnou, kde s fotbalem začínal Pavel Nedvěd. V místní hospůdce je „Méďa“ stále personou číslo 1. Za zmínku stojí i Luby, městečko spojené s oborem, který není úplně tradiční – výrobou strunných hudebních nástrojů. Počátek je dle historiků datován už do 17. století, v roce 1921 pracovalo v hudebním průmyslu v Lubech a okolí přes 4 000 lidí. Číslo věru neuvěřitelné.

Seznam kapitol

Liduprázdné městečko

Opravdové stoupání do kopců začíná v Kraslicích (i zde má hudební průmysl kořeny), kde nám tachometr ukázal od Chebu 50 ujetých kilometrů. Po dalších sedmi kilometrech už jsme takřka o 300 metrů výš v Bublavě. Horské středisko však rychle projíždíme a zase se řídíme dolů (Bublavu však můžete z itineráře vynechat). Čeká nás hlavní horská prémie dne: devítikilometrový táhlý kopec směr Přebuz, kde jsme se vzhledem k pokročilému času rozhodli přenocovat.

Pohled na Klínovec.

Pohled na Klínovec.

Přebuz je zajímavé místo. Nejmenší městečko České republiky ve výšce 886 metrů nad mořem čítá 73 stálých obyvatel a je doslova na „konci světa“.

Od místních se dozvídáme o všem zajímavém; o přitroublých Pražácích, kteří se sem v zimě vydávají na letních gumách, i zajímavých cestách po zasněžených silnicích do Karlových Varů. Tam totiž dojíždí za prací skoro každý, kdo v Přebuzi žije. Říká se, že zde vládne osm měsíců zima a čtyři měsíce chladno. Není to ale pravda, je tady krásně a na město neuvěřitelné ticho. „Přijeďte v zimě, jsou tady perfektní běžkařské stopy, Němci je pravidelně udržují a moc lidí nepotkáte,“ zve nás paní domácí v Kovářské boudě.

Seznam kapitol

Tady maká Bauer

Ráno vyrážíme časně. Kousek za Přebuzí stojí za návštěvu památník obětem pracovního tábora z 2. světové války. Zajatci zde pracovali na dolování cínové rudy a za dobu jeho existence se jich na odlehlém místě vystřídalo kolem dvou tisíc. 

Je třeba přidat, porce kilometrů do Teplic není malá. Za Horní Blatnou čeká ostrý výšlap a krásnou přírodou se dostáváme na Boží Dar. Z nejmenšího českého města jsme se tedy přemístili do toho nejvýše položeného (1 028 m n. m.).

Pokud vás tady v zimě na běžkách nebo v létě na kole někdo rychle předjede, tak to bude pravděpodobně místní usedlík Lukáš Bauer. Pomalu šplháme na nejvyšší bod celé trasy. Klínovec (1 244 m n. m.) je nejvyšší horou Krušných hor, z Jáchymova sem jezdí lanovka. Máme štěstí, je teplo, jinak je zde průměrná roční teplota necelé tři stupně.

Teď nás čeká velký sešup a rovinky, takže k vodní nádrži Přísečnice šlapeme jako o závod. Profil se poté opět vlní, byť jsme o čtyři sta metrů níže než u Klínovce. Samota, nikde nic, čas oběda za námi, to jsme trochu podcenili. Zachraňuje nás až hospoda v obci Kalek. Počítáme kilometry a začínáme mít obavy, abychom plán do tmy (a večer slíbené pivko s kamarády) stihli. První půlden strávený ve vlaku nám najednou chybí. Samozřejmě se dá v horách přespat leckde…

Osada Jelení, kde můžete i přespat.

Osada Jelení, kde můžete i přespat.

Míjíme horu Svaté Kateřiny a stáčíme to na sever k vodní nádrži Fláje. Možné je však i pokračovat přes Dlouhou louku, s mapou v kapse či v mobilu máte možnosti na výběr. Všude jsou cesty jedna báseň. Do Teplic sjíždíme před setměním a v nohách máme skoro 160 kilometrů. „Den navíc nám chybí,“ shodujeme se.

Seznam kapitol

Lanovkou nahoru

Opouštíme lázeňské centrum Teplic a míříme do Krupky na lanovku na Komáří vížku. Je nejdelší lanovkou ve východní Evropě bez mezistanice (2 348 m a převýšení 482 m) a kolo si vezete na háku zdarma. Za dobrého počasí vidíte i Krkonoše, když vám nespadne foťák, pořídíte krásné snímky.

Po červené turistické značce se krásným trailem blížíme k Děčínskému Sněžníku (najeli jsme od lanovky kolem dvaceti kilometrů). Tady si opravdu užijete přírodu, lesní cesty i krásné výhledy do okolí. Na Sněžníku najdete příjemnou hospodu (v sezoně sem cyklisty vozí z Děčína i cyklobus) a 33 metrů vysokou kamennou rozhlednu, která patří k nejstarším u nás (byla postavena už v roce 1864).

Děčínský Sněžník, závěr putování přes Krušné hory.

Děčínský Sněžník, závěr putování přes Krušné hory.

Pokud chcete vyrazit na pár dní na kolo, Krušné hory za to opravdu stojí. Variant najdete dost. Po magistrále, případně jiných cestách. My už teď plánujeme, kdy „Krušky“ zopakujeme.

Seznam kapitol

Přes Krušné hory

Délka trasy: 320 km, 3–5 dní dle uvážení a zdatnosti

Pamětihodnosti: historické centrum Chebu, kostel Božího těla v Kraslicích, v roce 1953 zprovozněná lanová dráha na Komáří vížku, rozhledna z roku 1864 na Děčínském Sněžníku

Zajímavosti na cestě: sopka u Chebu, Klínovec (nejvyšší hora Krušných hor), Přebuz (nejmenší české město), vodní nádrž Fláje (obec se stejným názvem byla zaplavena v 50. letech při výstavbě přehrady)

Seznam kapitol
Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: