Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Kulhavý se po návratu z Cape Epic vydá za přípravou na lyžařský létající koberec

Sport

27.03.2018

Unikátní lyžařský trenažér se simulací nadmořské výšky v Jablonci nad Nisou je pokladem Olympu, centra sportu ministerstva vnitra a přezdívá se mu "Létající koberec". Teď ho využije biker a ještě k tomu duklák Jaroslav Kulhavý, aby se důkladně připravil na letošní sezonu v olympijském cross-country, vrcholící mistrovstvím světa ve švýcarském Lenzerheide.

Jablonecký pás je tři metry široký a pětadvacet metrů dlouhý, dá se na něm nastavit sklon až 25% stoupání i 4% sjezdu. K tomu nastavit jakoukoliv natočenou trať, která se pak naprogramuje a promítá na ploše i s ukázáním rychlosti před lyžařem/cyklistou, který je pro bezpečnostní jistotu přichycen lanem visícím od stropu. Už loni v srpnu to ihned po instalaci jeřábem vyzkoušel Vojtěch Hačecký ze silniční stáje Elkov/Author. Zařízení vyšlo na víc než 26 milionů korun.

Kulhavý se právě vrátil z Jižní Afriky, kde slavil potřetí triumf (poprvé s americkým parťákem Howardem Grottsem) na osmidenním etapovém závodě Cape Epic. A ví dobře, že výtečnou vytrvalostní formu nebude snadné přetavit do stejně kvalitní výkonnosti na rychlejších tratích cross-country.

Za odměnu svíčkovou i mercedesa

„Zavazadla nepřišla, stejně jako cestou tam. Trofej ještě nemám doma. Jen jsem si přivezl v příručním zavazadle originál vítězného žlutého dresu,“ ukázal Kulhavý. A pak přiznal další odměny – pořádný nášup svíčkové a vepřové koleno, návrat k české kuchyni po třech týdnech přísně závodní stravy v Africe. K tomu si pořídil veterána, bílý kabriolet Mercedes SL 450, rok výroby 1977. „Po něm jsem pásl už dlouho,“ pochlubil se fotkami. „To je moje jediné hobby, na které mám čas.“

Do Cape Epiku vyrazil s novým týmovým kolegou ze Specialized. A zpočátku měl obavy, stejně jako Howie Grotts… „Bylo dobře, že se toho bál. Přijel perfektně nachystaný. Odtrénoval toho hodně doma v Coloradu ve dvou a půl tisících,“ usmál se Kulhavý. „Sám jsem poprvé nevěděl, jak vydržím tři čtyři dny za sebou. Riziko bylo, ale poznal jsem, že na výsledek můžeme jet. Jsem rád, že jsme to dokázali, i když jsme měli i technické problémy a defekty, občas i nervové situace, kdy jsme ztráceli kontakt. Ke konci už to vypadalo jinak.“

Jak zvládl roli lídra dvojice? „Naše partnerství vzniklo někdy na podzim. Vzpomněl jsem si, jak jsem se na Epic dostal já, před prvním startem před pěti lety, kdy jsem jel se Sauserem namísto Stundera, který zahynul. Spadl jsem tehdy do role učedníka. Teď jsem si to zkusil, jak to funguje opačně. Howie už zkušenost měl z loňska, ale ze zadních pozic, teď to bylo něco jiného. Člověk má zodpovědnost i za druhého, výsledek je o spolupráci, jak si oba vyhoví. Oba jsme odlišné typy postav, o dvacet kilo a hlavu a půl výšky, na rovině i v kopcích jsme se museli porovnat.“

A opět připomíná svá učednická léta. „Před pěti lety jsem na tom byl fyzicky dobře, Sauser mi jen řekl, co mám dělat. Teď jeď, tohle sněz, jdi si lehnout. Předal mi ty nejlepší zkušenosti. Měl jsem to jednoduchý. Teď jsem na to všechno musel myslet já i za Howieho a to mě docela vyčerpávalo.“

Například na trati se od něho nesměl vzdálit o dvě minuty, jinak hrozila diskvalifikace – tak znějí pravidla. „Když je patnáctiminutový sjezd a nevidíte ho za sebou, nevíte, jak jste na tom. Pořád jsem se ohlížel a jednou málem trefil strom. Howie jednou spadnul a zůstal tam, musel jsem čekat, naštěstí jsem to odhad. I v tomhle je to náročný, přemýšlet o druhým.“

Kulhavého trenér Viktor Zapletal přidává: „Výběr probíhal tři roky, hodně se na tom podílel Christoph Sauser, který hledal svého nástupce. Jára jede roviny na 430 wattech, byl problém najít někoho, kdo by to jezdil. Howie začal postupně nalézat rychlostně vytrvalostní parametry. I když Jára mi posílal někdy strašidelné esemesky z Afriky…“

Český biker to mírní. „Možná něco zaskřípalo pozičně i takticky, ale výkonnostně jsme se dali dohromady. Člověk při tak náročném závodě neví ani den před koncem etapáku, jak to dopadne. Nemůžeš si být ničím jistý.“

Ve hře byl údajně i Sam Gaze, mistr světa do 23 let a čerstvý přemožitel Schurtera ve světovém poháru. „To je úplně jiný typ závodníka. Máme v týmu dobré karty, ale musí se to sladit, aby to fungovalo. Už mám pozvánku na Brasil Ride, jestli chceme jet s Howiem. Etapáky získávají na významu, je to něco jiného než cross-country na okruhu. Konfrontace všech bikerů je hodně zajímavá,“ oceňuje Kulhavý.

Jak holky nýtovaly řetězy...

Nejhůř se cítil den před závodem, kdy ho postihly zažívací problémy. „Ležel jsem v horečkách, ale musel jsem si projet prolog. Po startu už to bylo dobrý. Defekty nás sice rozladily, stálo nás to spoustu sil, nebyli jsme si jistí. Když vás to potkává tak často, nevíte, jestli to není jenom náhoda. Ke konci se to zlepšilo. V časovce jsme dojeli soupeře o tři minuty, to jsme se ujistili, že jsme na tom dobře,“ vypráví.

Pak porovnává vývoj závodění na Cape Epic. „Za pět let se to strašně změnilo. Dřív to býval víc adventure, dnes jezdí celá špička, zrychlilo se. Pozice hodně rozhoduje. Čtyřikrát jsme ztratili kontakt a nikdo na nás nečekal. To platí i pro občerstvovačky, kde leze jeden přes druhého a ti nejlepší se snaží využít každou vteřinu. Čtyři hodiny se jede, nikdo nedá nic zadarmo, naopak využije každé zaváhání i při defektech. Každý jede o vítězství.“

Christoph Sauser, který pracuje pro Specialized, opět přispěl radou. „Byl tam, komentoval pro televizi i pomáhal našemu týmu. Jako precizní Švýcar mě upozorňoval na různé detaily zpřed pěti let. Já si už skoro nic nepamatoval. Třeba kde se vjede do singletreku, na kterém se nedá předjíždět. To bylo cenné. Pasáže trati vedoucí po soukromých pozemcích pořadatelé zveřejňují jen asi měsíc před startem.“

Cape Epic neznamená jen dupat do pedálů. Člověk si musí na trati poradit se vším sám. Fungují tam sice pointy s občerstvením, kam se dají poslat i bedny s náhradními díly. Ale s sebou musíte vézt i nářadí na základní opravy. „Poslední etapu jsem vezl celý řetěz v kapse. Musíš si umět vypodložit proříznutou pneumatiku. I holky si tam samy nýtují řetězy,“ upozorňuje Kulhavý.

Jeho zkušený biochemik Emil Bolek, který proslul i přípravou s olympijskou vítězkou Kateřinou Neumannovou, přidal, že teď v Africe český biker ani nemusel jet naplno. „Tyhle závody mi jdou super,“ ví Kulhavý.

„Ale když se připravuju na cross-country, s tím mám problém. Emil mě žene do nevyšších intenzit, kde se strašně trápím. Vytrvalost roste, ale před hlavní sezonou mám ještě spoustu práce. Nemůžu se uklidnit úspěchem na Cape Epiku, to byl jiný výkon, který mi očividně sedí. Cross-country a světový pohár  je někde jinde.“ Trenér Zapletal dodává: „Je to i o vnitřním nastavení, trénink se tolik nemění.“

Má měsíc a půl na to, aby se přetransformoval na cross-country. Proto se chystá na týden do Jablonce. Pak Kolo pro život, český pohár v Řepích a další závody, vyhlíží i Pražské schody se Schurterem a Van der Poelem.

Bez rychlosti se neobejde také proto, že se už na dalším světovém poháru v Albstadtu pojede short track, který rozhodne o pozicích na startu hlavního závodu, krom toho, že přinese další body. „Máme další disciplínu, krátký závod na třicet minut, podle něhož se určí nejlepších šestnáct pozic na startu. Eliminator se dřív nechytnul. Musíme trošku změnit závěrečnou přípravu, uvidíme. Mohlo by se promíchat pořadí a přibyde zajímavý závod. Třeba budeme mít brzy víc šancí na medaili i na olympiádě,“ uvažuje.

 

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: