Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Rozhovor: Vakoč pokračuje v Quick-Stepu a rád by na Giro

Sport

12.10.2017

Nejistota skončila, Petr Vakoč bude dál jezdit v barvách belgické stáje Quick-Step Floors českého miliardáře Zdeňka Bakaly.

Jak se to podařilo?

Prodloužil jsem smlouvu už před rokem na další rok. Ale nebylo ještě jisté, zda bude tým pokračovat. Rozhodlo se až po Tour de France v červenci díky tomu, že jsme měli skvělou sezonu. Jsem hrozně rád, že tam zůstanu.

Vsadil jste na jednu kartu?

Doufali jsme. Všichni. Pořád ale bylo trochu nejistoty. Ale po ničem jsem se nepoohlížel. Zbýval by ještě srpen a září na hledání místa. Když nám to potvrdili, jen jsme to my, co smlouvu máme, nijak výrazně nezveřejňovali. Až teď. Tak zněla dohoda.

Smlouvy jste si vyjednal sám s šéfem týmu Lefeverem?

Mám manažera, který mi pomáhá se všemi věcmi okolo. Ale pokračování v týmu jsem řešil sám s Lefeverem. Manažer se hodí, když potřebuje kontaktovat jiné týmy a majitele. Asi bych sám nelovil čísla někde na internetu.

V týmu Quick-Step Floors jste dorostl do velkého pelotonu.

Přišel jsem tam jako kluk, který něco vyhrál ve třiadvacítkách. Ale mezi profíky se ty výsledky mažou a začínáte nanovo. Pokud zrovna nejste vítěz Tour de France nebo mistrovství světa. Často se sebelepší závodník mezi dospělými už tolik neprosadí. Já jsem navíc první sezonu začal po mononukleóze a nevěděl, jak na tom budu. Ale byl jsem přesvědčený, že se mi od začátku podaří urvat nějaké výsledky, aby mě považovali za někoho, kdo má ambice stát se lídrem a nezůstat jenom domestikem.

Jak hodnotíte letošní rok?

Výkonnostně jsem na tom byl zhruba stejně, ale k výsledku mi chyběl kousek. Měl jsem drobné zdravotní problémy v důležitých obdobích přípravy. Ale posbíral jsem hodně zkušeností, vyzkoušel jsem si další závody, což mi bude ku prospěchu.

Čeho si nejvíc ceníte?

Nejvíc druhého místa na Brabantském šípu. Chtěl jsem obhájit vítězství, ale tím si na sebe vytvořil tlak. Ale bojoval jsem o něj až do konce. Toho si cením. Pak desáté místo na nizozemské BinckBank tour (bývalém Eneco tour).

Bylo to také hledání pozice v týmu pro všestranného jezdce, který umí klasiky i kopce, neztratí se ve finiších…

První rok si člověk ještě nevybírá, kalendář mu postaví tým. Druhý rok jsem si už mohl trochu něco říct. Ale pořád jsem to směřoval do těch ardénských klasik, i když jsme v týmu na ně měli přetlak. Příští rok bych se tam chtěl dostat ještě víc. Opravdu moc rád bych se podíval na „kostkované“ závody. Už jsem teď trénoval dva dny v Oundenaarde s Gaviriou a projeli si hodně úseků. Ještě se tam vrátím, chce to důkladně znát pro boj o pozice. Na to se těším, chci se jim věnovat, krátké intenzívní úseky okolo dvou tří minut mi vyhovují nejvíc. Stejně jako že se závodí už brzy, sto kiláků nadoraz, a nevyčkává se. Jel jsem už Roubaix a Flandry do 23 let. Hlavním cílem teď budou Flandry, jsem připravený. Bude to ale těžký, protože v našem týmu je chce jezdit nejmíň polovina týmu.

Už dostat se tam bude dřina.

To určitě. A závody se pak často vyvinou jinak, než se plánuje. Loni jsme měli lídra Boonena a nakonec dojel kousek od vítězství Štyby. Máme to postaveno tak, že kdo na to má, šanci dostane. Klasikářská část týmu bude mít asi deset lidí a nějak se to prostřídá.

Co na to říká váš zkušenější týmový parťák Zdeněk Štybar, který bude pro ně jistě jedním z lídrů?

Od začátku mi povídá, že na ně patřím. Chybí mi ještě zkušenosti, jak držet pozice, protože tam můžete být jednu chvíli na čele a najednou přesypaný až vzadu. Ale máme na kostky nejlepší tým, vždyť se říká, že jen pro nás jsou víc než Tour de France. Mrzí mě jen, že jsem se na ně nedostal, když jezdil Tom Boonen. Ale máme pořád Štybyho, Terpstru, Gilberta a další, od kterých se je co učit.

Mohl byste se stát nejbližším pomocníkem Štybara?

Možné to je. On má z cyklokrosu obrovskou výhodu, umí kostky jezdit neskutečně.

Dá se to naučit v tréninku?

Dal jsem si minulý víkend cyklokros, český pohár v Jabkenicích. Po tréninku na zabahněných kostkách mě to najednou napadlo. Bude potřeba v Belgii strávit víc času a vyzkoušet si ty úseky i se zkušenými kluky vedle sebe. Vyzkoušel jsem si Eneco, Kanadu, a sledoval Sagana, van Avaermeta, Naasena a další. Jsem typ jezdce pro tyhle závody, mám tam větší šanci než třeba na Amstel Gold Race nebo Brabantském šípu.

Tedy víc cyklokrosu?

Uvažuju o tom, ale jen tréninkově jako zpestření. Ale potřebuju taky nějaký čas si orazit. V listopadu a v prosinci bych nějaké závody dát mohl. Líbilo se mi to i v bahně. Je to extrémně náročné, úplně jiná zátěž než na silnici.

Zázemí vám funguje, ale doma navštěvujete i fyzioterapeuta Pavla Bryndu, bývalého cyklistu, který pomáhá i Štybarovi.

Nepoznal jsem lepšího. Pokaždé v Čechách za ním zajedu, aby ta spolupráce byla systematická. Ať už uvolňovacích masáží, tak cvičení. Dokáže pospojovat nejrůznější pohybové vzorce. Snažili jsme ho dostat i do týmu, ale nepodařilo se to. Využili jsme ho aspoň na vlastním minisoustředění na Mallorce před mistrovstvím světa.

Včera jste se vrátil z prvního týmového mítinku. Sestava se mění, odcházejí Kittel, Trentin, Brambilla, přicházejí mladší. V pětadvaceti už budete patřit ke zkušeným borcům.

Já jsem skončil sezonu, ale tým ještě jede do Číny. Hodně se omlazuje, bereme čtyři mladé kluky a bude tam už devět lidí z bývalého českého Etixxu. S Alaphilippem jedeme spolu šestou sezonu a i s dalšími máme dobré vazby, jsou to fajn kluci. Jsou zvyklí vyhrávat a dostanou šanci i u nás, to je super pro zachování vítězné mentality týmu. Může se stát, že už na některém závodě budu nejstarší, na výmluvy nebude prostor.

Už zazněla představa o obsazení Grand Tours?

Novinkou je osm členů pro tým na Grand Tours a sedm na ostatních WorldTour, tedy o jednoho míň. O to bude těžší získat místo. Což pro mě může být naopak výhoda, protože jsem univerzální a můžu zastat víc rolí. Nebojím se toho, mohlo by mi to pomoct. Jel jsem i Polsko a Okolo Británie letos v sedmi lidech. Doufám, že budeme vyhrávat co nejvíc závodů. Rád bych jel Giro nebo Tour.

Stihnete se vyladit na Giro po náročných ardenských klasikách?

Myslím, že ano, letos to tak plánovat Phillipe Gilbert. Po Flandrech jsou tři týdny volna i pro přípravu ve výšce, je to proveditelné. Na Giru bych mohl dostat i víc prostoru. Lídrem by měl být Alaphilippe nebo Jungels. Ale Tour mě taky láká, musíme to probrat. Naopak Vuelta mě moc nesedí, ať už profilem nebo horkem, tak tím, že bych přišel o jednorázové závody druhé části sezony. Budeme to řešit v listopadu. Vím jen, že nebudu začínat v Austrálii a víc se pověnuju přípravě. Rád bych začal na přelomu ledna a února v Evropě.

Kombinaci Giro – Tour v roli univerzálního pracanta rovnou zavrhujete?

Tím, že nás pojede míň, to tým asi ani chtít nebude. Vím, že o tom uvažoval Brambilla, když se hledali náhradníci na Giro, ale tým byl proti. Reálné je Giro – Vuelta, ale u nás se to týká mála lidí.

Obecně vás tým podporuje ve vašich přednostech, nebo požaduje všestrannější nasazení?

Máme hodně prostoru. Starší kluci už mají většinou danou roli. Ale ti mladší mají šanci a hledat si svoje. I z Juliana (Alaphilippa) bude možná ještě jezdec na celkové pořadí v Grand Tours.

Sledujete poctivě závody, v nichž nestartujete?

Pravidelně ne, ale podívám se rád, co se tam děje. Hlavně na ty, kde uspějeme.

Kdo u vás řídí taktiku?

Dopředu vedení týmu, ale u klasik je to hodně nepředvídatelné. Musí se improvizovat. Jeden lídr a druhý kapitán jsou určeni předem. Ale musí se komunikovat. U nás to funguje velmi dobře, když lídr nemá nohy, přizná to a pustí dalšího.

Mluvíte hodně o klasikách, které se v čase vysílaček stávají často zajímavější než Grand Tours. Neuvažuje se i tady o zrušení spojení s doprovodnými vozy, aby se probudila aktivita a nepředvídatelné tahy?

Nemyslím si, že se to stane. Pokus tu byl před dvěma lety, kdy se používaly vysílačky jen na WorldTour. Ten efekt to ale nepřineslo. Naopak, bylo méně informací a jezdilo se opatrněji. Balík se sjel třicet kilometrů před cílem, aby měl klid. Když mluvíme do vysílaček, je nám stejně špatně rozumět. Snažíme se jezdit pospolu a mluvit spolu normálně. Na klasikách jsou navíc auta tak daleko, že nevědí, co se vepředu děje. Spíš nám říkají, co nás čeká. Rozhodnutí o nástupech přes sluchátka nejdou. Vysílačky pomáhají z bezpečnostního pohledu.

Příští týden oficiálně oznámí návrat ze silnice do terénu Ondřej Cink, navzdory úspěšnému nástupu. Co si o tom myslíte?

Překvapilo mě to, jak rychle se tam dostal, přestože do té doby nikdy neodjel větší závod na silnici. Byl v únicích, dokázal se pohybovat v balících, byl z toho nadšený. Škoda, že Tour jel přes moc a tělo to nevydrželo. To asi přispělo k rozhodnutí o návratu. Muselo to být pro něj zpestření a trochu mě to mrzí, že vrací. Po roce na silnici by se ale mohl hodně posunout i na bajcích, jsem na to zvědavý.

 

Kupte si Vakočův dres na facebooku

Petr Vakoč se angažuje i v charitě. Inspiroval se příběhem kamaráda bikrosaře Robina Ženíška, který ve 23 letech prohrál boj s rakovinou. Tím se Vakoč dostal k nadaci Pink Bubble, který plní přání mladých onkologických pacientů.

„Hodně si jich přeje kolo, i když třeba přišli o nohu,“ říká Martina Šmuková z fondu, jemuž pomáhá i Zdeněk Štybar.

Vakoč pro ni dá do aukce dresy (vlastní dlouhý bílý z olympiády, kolumbijský s podpisem Gavirii, týmový dres Jungelse z Quick-Stepu a kombinézu Trentina, vítěze Paris-Tours) a červenou závodní helmu, k tomu nabízí společný trénink na kole a večeři.

Aukce proběhne na Petrově facebooku. 

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: