Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Pro Kateřinu Nash je výš Nové Město než Rio


01.07.2016

V sobotu v 15 hodin odstartuje možná její životní závod. Takový, na který v 38 letech, v patnácté sezoně na kole, možná pořád ještě čeká. Kateřina Nash se už ve čtvrtek ukázala ve štafetě v parádní formě a v závodě žen do ní fanoušci vkládají velké naděje.

Jak se těšíte na olympiádu? Na pátou…

Zatím jsem se na ni ani moc nechystala. Ani jsem s ní nepočítala a nemyslela na ni. Ale pak jsem se rozhodla, že pojedu do Nového Města a od toho se odvinul plán sezony, snaha znovu naskočit do mezinárodních závodů. Loni jsem jela jen dva světové poháry a ta pauza z nejvyšší ligy je znát. Nevěděla jsem, do čeho půjdu.

Zkušenosti máte, výkonnost udržela, výsledky zajela.

Vyhrála jsem svěťák v Las Vegas, ale cyklokros jsem zabalila koncem prosince a zaměřila se na biky (nejprve vyhrála závod na festivalu v Sea Otter Classic, pozn. red.). Už v Austrálii jsem si potvrdila, že na to mám (na prvním světovém poháru skončila 10., pozn. red.), i když tam nebyla kompletní špička a já startovala ze čtvrté řady. Jsem spokojená s Albstadtem (opět 10.) a hlavně s Francií (4., celkově ji patří 6. místo v letošním pořadí světového poháru a čerstvě 32. příčka v žebříčku UCI, pozn. red.). Myslím ale hlavně na mistrovství světa, olympiáda je až po něm.

Jenže žebříček UCI určující právo startu na ní se uzavřel už teď, ještě před Novým Městem.

Já vím. Ale to mistrovství světa je pro mě pořád nějak důležitější. Celou zimu na něj myslím. Olympiáda by byla něco navíc, já už jsem si na ni zazávodila. Moji kariéru už to výrazně nezmění, ať to dopadne tak, nebo jinak.

V ženském MTB cross country je špička širší a vyrovnanější než u mužů, přesto se při závodech pole rychleji a víc roztrhá, tím pádem vidíme méně přímých soubojů. Proč?

Je dobře, že se horská cyklistika trošku změnila, že zkrátila tratě. Dřív to bývalo ještě horší, balík se na dlouhých okruzích rozcukal na minutové díry, to byla nuda. I teď to ti nejlepší dokáží roztrhat a občas někdo odlítne, ale pořád máme deset patnáct závodnic na světě, která ve svém dobrém dni může vyhrát. A to je zajímavé, ne? U kluků to poslední dva tři roky stojí, jestli vyhraje Absalon nebo Nino (Schurter), případně, jestli je chytí někdo z našich.

V elitní stovce žebříčku UCI je několik čtyřicátnic, Dahleová a Spitzová patří k absolutní elitě. Proč se ve drží tolik starších dam?

Američanky začínají se sportem navážno později, až na vysoké škole. Až kolem třicítky se z nich stávají pravé závodnice. A z pohledu ženského těla si myslím, že se vyvíjíme pomaleji, ale déle vydržíme. Já mám dnes tak skvělý základ, tolik najetých kilometrů a zkušeností. Jen regenerace už je pomalejší, ale s tím se můžete naučit pracovat. Chlapi jsou do třicítky rychlejší a výbušnější, ale pak už se s těmi dvacetiletými drží těžko.

Ovlivňuje to i odlišná psychika pohlaví?

Myslím, že ano. Mnoho ženských dělá ten sport z větší lásky než chlapi. Je to pro ně životní styl, nevydělají si až takové balíky, ale prostě ho dělají. To je i můj případ. Proč pořád ještě závodíš, ptají se mě. Protože mě to takhle baví, odpovídám. Mám ráda trénink. Raději celý den sedím na kole než v kanceláři. A naštěstí jsem dobrá na to, aby mi za to někdo dal peníze. 

Vydržela jste proto, že vás to taky moc baví. Nebyla jste nikdy zaměřená pouze na výsledek za každou cenu, ale hledání výzev, cestování… Označila byste za největší zážitek závod, v němž jste zároveň dosáhla nejlepšího výsledku, nebo ne?

Když jsem vyhrála první světový pohár v cyklokrosu ve Francii, ten pocit, že jsem to konečně dokázala, i když už jsem v to vlastně skoro nedoufala, ten pocit byl nádherný. Stejně tak na biku, když se to povedlo v Kanadě. Ale druhý den se vzbudíte a musíte jít trénovat na další závod… Spíš si to užívám celkově, tu spoustu drobných zážitků, příhod a vjemů, co jsem za těch šestnáct roků s kolem po celém světě prožila. To se nedá porovnat s žádným jednotlivým výsledkem.

Opravdu neexistuje jediný „the best of“ moment?

Spíš naopak. I když jsem zajela ten nejhorší závod s nejhoršími pocity a druhý den se šla jenom projet na kole do přírody. Šlapu si, dívám se kolem a uvědomuju si, jak se můžu krásně odreagovat od toho, co nepovedlo vlastně tím samým, jízdou na kole, svoji prací. To je moc příjemný pocit.

Máte lepší výsledky na americkém kontinentě, než na domácím evropském, zdá se?

Postupem času jsem se stala vyzrálejší. Ve dvaceti se toho v životě člověka tolik stane a změní, má toho moc. Po třicítce je závodění jednodušší, i když trénujete třeba o trošičku míň, máte to zase líp srovnané v hlavě. A co se týká míst, to spíš záleží, jak se sejde prostředí, profily, nadmořská výška.

Žila jste vysoko v horách v Truckee v Coloradu, kde se konala zimní olympiáda 1960. Co potřebujete vy?

Já jsem typ závodníka, který to má vydřené za ta léta. Předloni v zimě jsem závodila v cyklokrosu s mladými holkami a říkala si: Vždvť já trénuju déle, než oni jsou na světě! Nikdo mi nemůže říct, že mají víc naježděno, že by makaly víc než já. Bude tam asi nějaký talentový rozdíl. Proto jsem ráda, že jsem to se svoji pracovitostí a trpělivostí dotáhla až sem, na tuhle úroveň. A ukazují to i moje nejlepší výsledky, které jsem dosáhla v hodně těžkých podmínkách. Bývám hodně nahoře často, ale aby se to povedlo až k vítězství, musí se potkat opravdu všechno.

Nepostrádáte vzhledem k zdravé životní filozofii trochu té zaslepené zabejčenosti některých šampionů, kteří dokáží na oltář úspěchu položit zbytek života? A za to se stanou navždy olympijskými vítězi či mistry světa.

Viděl jsi mě na závodech, jak vypadám? Připadám ti málo zaťatá? Mám na svém kontě všechno do ranního dupání na trenažéru před přednáškami na vysoké po stovky hodin na kole v lese i na silnici, tisíce intervalů… Cokoliv tě napadne, co vede k posouvání fyzických limitů těla. Na závěr kariéry jsem si našla dokonale vybalancovaný režim, který funguje pro mě a moji hlavu. Kromě úseků na limitech se potřebuju projet s kamarády a skončit pak s nimi na pivu nebo u skleničky vína. Mám jasno, co se musí a nad čím není třeba si lámat hlavu. Díky tomu jsem vydržela tak dlouho.

To vše a ještě mnohem víc si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu BIKE/Peloton, který je právě na stáních všech dobrých prodejců novin a časopisů. O nezdolné vytrvalosti, ale i radosti vypráví svůj dlouhý životní příběh. Objeví se v něm lyže i kolo, bike i kroska, česká kotlina i americké hory a velkoměsta, Armstrong, zloduch i hrdina, zkrátka jedna rodina

 

Nahoru

Komentáře

Aktuálně
Mazda přichází s druhým faceliftem šestkového sedanu a kombi. Nový je například tvar zpětných zrcátek…

Když se řekne Lada, většina lidí si představí hranatý sedan se zadním náhonem vycházející z Fiatu 124…

Další, už 28. ročník časopisu Motocykl startujeme ve velkém stylu – dvojčíslem! Najdete v něm extra…


Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: