Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

Kde se narodila alpská technika? V bílém rauši St. Antonu

Cestování

25.12.2017

Bílý rauš je nejspíš první freeridový film historie. S ohledem k naivnímu ději odpovídajícímu době vzniku (1931) však s úžasem sledujete triky jezdců na historických „jasankách“. To skutečně zvládli? Bez triků? Natočit i v uměleckém protisvětle? 

V hlavních rolích zakladatel alpského sjezdařského stylu Hannes Schneider a „hitlerovskými“ legendami opředená filmařka Leni Riefenstahlová, kulisy svahy St. Antonu. V bílém rauši jsme se ocitli s lyžemi na nohou ze zdejších podmínek i teď.

Jedna špatná zpráva na úvod: Náš ideální předvánoční čas jste prošvihli. Ale jedna lepší hned vzápětí. Jen pro tuto sezonu. Za téměř ideálních podmínek (okolo 80% sjezdovek je uměle dosněžováno) se tu ale lyžuje jistě aspoň pět měsíců.

5 měsíců, 5 míst, víc než 5 stovek kilometrů

Nabízíme tedy aspoň zážitkovou ochutnávku podpořenou čísly. Zdejší Arlberg Arena je od loňského posledního propojení Stubenu s Zürsem největší sjezdařskou oblastí Rakouska – 305 km sjezdovek, 200 km freeridových kopců, 88 lanovek a vleků, nepočítaně skialpových tras (ve výškách od 1 300 do 2 800 metrů).

Ani za čtyři dny nestihnete poctivě projet všechny. Jak vystihnout základní dojem? Pestrá nabídka obsahuje vyváženě modré, červené i černé varianty. Ale náročné sportovní lyžování je tím, co sem táhne většinu klientely, na co láká místní turistické centrum.

„Lidi, kteří to umějí a dokáží ocenit, si sem jezdí parádně zalyžovat,“ potvrdil mi i Albert, padesátník, který se zde narodil a žije tu celý život, většinu jehož tráví v tradiční proslulé modrožluté kombinéze lyžařského instruktora. Ostatně místní Ski club St. Anton má dvakrát více členů než je obyvatel městečka…

WXT5-CdI__Y

Vždyť apres ski bary, bazény nebo rodinné atrakce najdete téměř všude, ale takovou lyžovačku? V oblasti Arlbergu, ležící na pomezí spolkových států Tyrolska a Vorarlberska, se propojilo pět oblastí, z nichž každá si zachovala svůj charakter.

Vládne ji St. Anton, dějiště mistrovství světa 2001, sídlo dávné superhvězdy Karla Schranze, jehož jméno nese lyžařský stadion a má tu svůj hotel, ale i mistra světa ve slalomu Mario Matta – za ním se můžete stavit rovnou na sjezdovce v baru Crazy Kanguruh.

Vedle malebný St. Christoph, kde stával starý hospic a dnes tu kromě pár hotýlků najdete už jen proslulou lyžařskou akademii. Freeridové eldorádo v Zürsu, slunečná terasa Lechu, vyhlášené před časem nejčistší vsí Evropy…

Pak Stuben, rodiště učitele Schneidera. „Styl se vlastně nezměnil, jen materiál,“ rozhazuje rukama Albert a ukazuje mi v pár obloučcích zásadní prvky. V St. Antonu se každé tři nebo čtyři roky koná konference o stylech a vývoji sjezdařských technik.

Na sjezdovkách z Německa až do Itálie. Už brzy

Run of Fame se jmenuje okruh, obsahující 88 km s převýšením 18 000 metrů, který se dá zvládnout za den. Začít lze kdekoliv, každopádně s první lanovkou, za odměnu dostanete malý dárek. Letos se čerstvě otevřela interaktivní expozice na vrcholu Flexenbahn, další zubačka na svahy vede odteď i z Warthu a už i na vrcholu Trittkopfbahn II (2 423 m) najdete novou restauraci.

„Je to ponejvíc otázka politické dohody, ale chystá se ještě další propojení až do Ischglu,“ ukazuje mi Albert hůlkou k jihu. Pak projedete na lyžích z Německa přes kus Rakouska až do Itálie a Švýcarska…

Nejvíce zdejších návštěvníků se rekrutuje z Německa, Nizozemska, Velké Británie (nedaleká letiště v Innsbrucku nebo Curychu) i sousedního Švýcarska, jehož lyžaře táhne kvalita a rozsáhlost sjezdovek, ale i nesrovnatelné ceny…

I pro našince je doprava velmi snadná. „Pražská“ část země se vydá přes Mnichov a Fernpass k Imstu, poslední necelá stovka dálnicí přes tunely až do St. Antonu (tam k 7 hodinám, zpět večer do 6 hodin času). Druhá varianta je po rakouské dálnici … už od Vídně, Lince, Salcburku, Kufsteinu (odtud pro Pražáky o něco delší, možná pohodlnější). Až do St. Antonu jezdí už od časů Bílého rauše vlak, však jsme na dohled Švýcarska…

A ještě tip na ubytování. Hotel Valluga je stylovým reprezentantem resortu. Žádné klero-rurální rakušáctví, ale kosmopolitní centrum. Jeho majitel, Švéd Michael tu začínal v osmdesátých letech jako profesionální lyžař a fotograf. Po čase, kdy vydělal pár (švédských) korun se vrátil a vybudoval hotel s veškerým luxusem a pohodlím, neztrácejícím však rodinnou atmosféru. K tomu má dva další sportovní hotely na Mallorce a žije mezi nimi.

„Parádní den, co?,“ houkl na mě po všechny tři dny vyšvihaný šedesátník, protahující se před večeří na koberci u recepce. „Jasně, skvělý,“ odtušil jsem a až při odjezdu seznal, že jsem se tak seznámil s pánem domem. Jeho majordomem je řízný muž korejsko-čínského původu, šéfkuchařem Španěl, mezi servírkami najdete Angličanky i Slovenky. Kóje v lyžárně mají jména hvězd světového lyžování, posezení v lobby se nese ve skandinávském designu, wellness s bazénem pluje až na římsko-italské hédonistické vlně.

Letošní Weisse Rausch – 9km závod po stopách starého filmu pro 555 účastníků – se koná 21. dubna…

Velkou reportáž z lyžování v St. Antonu čtěte v dalším čísle časopisu OUTDOOR (Active Sport)

 

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: