Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

První sníh! Madeja sprint zahájil skialpovou sezonu v Beskydech

Sport

12.12.2017

Není tomu moc dlouho, co se na horách objevil první sníh, bezprostředně po úvodní chumelenici ovšem zaplavili beskydské kopce skialpinisté. A mezi nimi i ti, kdož trénovali na úvodní podnik Koruny Beskyd, Madeja Skialp Sprint. Jelo se v sobotu ve skiareálu Bílá.

Stejně jako loni se měl závod dvě kola, dvakrát vzhůru po modré a zelené sjezdovce k horní stanici lanovky Zbojník, pak po hřebínku, lesní cestě a spodní částí FIS červené sjezdovky k dolní stanici lanovky. Na papíře to vypadá jako legrace, ale celkové převýšení činilo 600 metrů, k tomu zkouška zručnosti v nasazování a snímání pásů a kombinace technického sněhu s přírodním.

I samotný název je lehce zavádějící, nevím jak borci z kategorie Elite, ale já kupříkladu 4 kilometry sprintovat nedovedu. Navíc jsem sotva odložil kolo a na lyžích byl všehovšudy dvakrát. Dost na to, aby se člověku vytvořily pořádné puchýře, avšak příliš málo na to, aby se vytvořila pořádná forma. Na podzim se všelijakými vánočními večírky se ke všemu hromadí jedno porušení životosprávy za druhým.

Těsně před čtvrt na čtyři, tedy okamžikem startu, se někteří závodníci ještě rozcvičují vybíháním prudké úvodní pasáže, zatímco já postávám v pozadí a zpytuji svědomí, co se týče těch několika lahví vína, které se vypily předchozího večera.

Organizátoři již svolávají všechny na start, zkontrolovat vázání, boty, nasadit čepici a stanovit si nějaký cíl. Dal jsem dohromady hned tři cíle: 1. Neskončit poslední. 2. Zajet pod hodinu. 3. Nenechat se dojet o kolo.

Chumel skialpinistů vyráží vpřed a než vyběhneme z brány, favorité už neohroženě stoupají do sjezdovky. Mocně povzbuzováni diváky mizíme za hranou dojezdového bubnu a souboj s prudkým kopcem může začít. Síly rapidně ubývají hned na začátku, had běžců se natahuje a čas běží. Naštěstí se úseky s prudkým sklonem střídají s poněkud mírnějšími, takže vždycky naberu dech a plíce na chvilku přestanou pálit. Pod posledním prudkým stoupáním k horní stanici lanovky se ohlížím a kupodivu za mnou ještě pár lidí zůstalo, nakonec se možná povede splnit první cíl. Pod hodinu to zatím také vychází. Matematicky.

Rvu pásy do batohu, přepnout boty, nasadit přilbu, zaujmout sjezdařský postoj a co nejrychleji dolů. Technický sníh na červené sjezdovce pěkně klouže, navíc po celodenním řádění sjezdařů nažhavených na první den sezóny se prudší úseky hezky vyhoblovaly, nadávám si, že jsem si nenechal nabrousit hrany, ale stejně jsem si, tuším, nadával i v loňském ročníku a od té doby se údržba rozhodně nekonala.

V některých místech je lepší to poslat dolů „šusem“, než riskovat podklouznutí na umělém sněhu. V rychlosti, kterou klesám, by si Hermann Maier sice dokázal vyluštit křížovku, ale na skialpové lyže s tupou hranou snad solidní. V zóně pro výměnu pásů to teď musí jít rychle, protože nejrychlejší závodníci už mi určitě dýchají na záda.

Narůstající vzrušení diváků a oznámení moderátora domněnku jen potvrzuje. Schovávám helmu a vybíhám k bráně, když se kolem mě prožene prošedivělý lyžař s plnovousem a po průjezdu vítězně zvedá ruce. Na chvíli se zarazím…ale ne, dělal si legraci a vytahuje pásy pro druhé kolo.

Na hraně prvního prudkého úseku už ale slyším aplaus skutečnému vítězi, takže stejně jako loni to zase bylo o chlup. Snažím se nemyslet na to, že už jsou někteří v cíli a upřeně sleduju sníh kousek před sebou. Objevuje se krvavá skvrna. A další a další, někdo přede mnou očividně doslova cedil krev. Tomu říkám nasazení!

Zhruba v půlce sjezdovky pozoruji, že mám poněkud ztuhlé nohy. Po chvíli analyzování se ukazuje, že mám boty ještě pořád v lyžařském režimu, takže kotník se ani nehne. Ve druhém kole už se pozice kolem mě na chvostu moc nemění, i ostatní už začínají mlít z posledního. Ještě mírnější část před koncem a závěrečné stoupání, pokouším se finišovat, ale velké zrychlení to není.

Zato při strhávání pásu pozoruju, že konkurence je pomalejší, rychle opouštím vrchol, ať stihnu sjet ještě za světla a nemusím lovit čelovku. Daří se a po necelých třiapadesáti minutách projíždím cílem.

Diváci už jsou dávno pryč, protože to hlavní drama se odehrálo o nějakých 20 minut dříve. V kategorii Elite zvítězil David Novák jen o milimetry před Pavlem Skalickým, oba ve shodném čase 27:18 min. Mezi muži kategorie Hobby se radoval Petr Dohnal o šest sekund před Lukášem Pavlechem, ovšem o další infarktový závěr se postaraly Kateřina Nakládalová s Jitkou Kramolišovou, které prosvištěly cílem, když časomíra ukazovala 40:02.

Koruna Beskyd má letos nově tři díly, ten druhý, Dynafit Skialp Vertical 2018, startuje 12. ledna v 17:00 a tradičně se bude závodit ze Zlatníku na Lysou horu. Více informací na www.skialp-beskydy.cz

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: