Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

V jarním skialpovém ráji na Pale di San Martino

Cestování

24.05.2017

Takhle vypadá reklama na skialpové poblouznění. Polovina března nad San Martino di Castrozza v Trentinu. Oslňující slunce, jiskřivý bílý sníh, špičaté štíty zapichující se až do oblohy. Mraky tu totiž nejsou… Ten biják se dává už jen možná tři čtyři týdny, pak až za rok. Neváhejte.

 

Za Brennerem opustíte dálnici a vyšplháte se klasicky doleva na Val di Fiemme. Na konci údolí v Predazzu se dáte doprava ještě asi třicet kilometrů přes další dvoutisícový průsmyk Passo Rolle, považovaný za jednu z bránu Dolomit. Z Prahy autem pohodlně okolo sedmi hodin, bydlení najdete bez potíží. Doporučujeme Skiresidence na Via del Priore, paní domácí po návratu z kopců dává kafe s báječnými perníčky.

San Martino di Castrozza leží v 1 444 metrech, je to až nečekaně velký resort jako na konci světa. Myšleno klidem. Okolní lanovky a vleky ve třech miniareálech sice leccos pamatují, ale zadání splní skvěle. Skialpinisty vytáhnou nahoru na planinu a mezitím obslouží jejich děti na 60 km sjezdovek.

qLs0ClokA50

I v létě tu v srdci Dolomit, rezervaci UNESCO a místě vyhlášeném „bio“ aktivitami a parkem Paneveggio, musí být nádherně. Bike trasy potřebují další reportáž. A co se tu jen nalezli legendární Hermann Bühl i Reinhold Messner… Už v roce 1874 tu měli v bývalém klášteře první horský hotel Albergo Alpino a jezdil sem i belgický král Leopold.

Střemhlav dolů kuloárem Di Cigolera

I za dva dny teď stihnete dvě skvělé výpravy. První z horní stanice lanovky Malga Ciocelera ještě vzhůru na Cima Tognola a kuloárem De Cigolera zpět. Jako rozcvičku a seznamku s lyžemi s tuleními pásy si můžete dát párkrát dolů sjezdovku, horní část nabízí prudkou stěnu.

Pokud si najmete vůdce, dostanete hned na malé planince nad ní kryté skalkami školeníčko s pípákem, lavinovou sondou a lopatou. „Čtyři minuty? No, dobrá, ale není to málo,“ krčí rameny Rocco Romagna, šéf zdejších guidů, na výkon při vysvobození batohu ze sněhové závěje. „Dva roky nebylo moc sněhu. Naposledy tu spadla velká lavina před třemi lety, jeden člověk zemřel,“ dodává.

Rozvážným tempem míříme vzhůru. „Tahej tu nohu, nezvedej, ušetříš síly,“ nabádá mě vůdce. Jdeme přímo prudkým svahem, zkoušíme šplhat také cikcak v úzkém žlebu. Na technické vychytávky pohybu na skialpových lyžích si i méně zkušení borci zvyknou brzy. Že jste vyspělý sjezdař, to se považuje samosebou.

Pohled kuloárem Di Cigolera ostatně nepřipouští kompromisy. Buď to tam pošlete a nějak vysmykujete, anebo ne… A vůdce vás přiváže na lano a pouští opatrně přes své zapíchnuté lyže. Taky to jde. Vítr sviští, ale vidět je do všech stran, na okolní skalní masivy i dolů do údolí. Sjezdový adrenalin šejkuje v krvi povznášející koktejl euforie. Dole na terásce si ho zaslouží přiživit Bombardinem, Aperolem nebo Heinekenem.

Kde lezl Hermann Bühl 

Z horní stanice Rosetty (odtud pár koroků k vrcholu) nás čeká jen kratičký sjezd po ostrém hřebínku na Rifugio Rosetta, stále 2 581 m. Jen pro jistotu, hned v předsíni čtete základní pokyny: proč tu není wifi a že nejlepší wellness nabízí horský vzduch…

Po náhorní planině Pale di San Martino s rozlohou padesáti kilometrů čtverečních můžete ťapat podle libosti. Na zhruba půl den vyjde cestě směr Cima Marucol a pak docela naturální sjetí Valle delle Comelle do Garesu. Místní vůdci, kteří stojí okolo 250 eur/den, samozřejmě lépe ukáží cestu, ale najdete ji sami.

Nahoře je značení po vystouplých skalkách. Údolí pak vidíte, mezi stromy, ve zbytcích firnového hlubočáku a nakonec po ledovaté rozbité lesní cestě se musíte zkrátka nějak protlouct. Dá se i na "skialpovém" skládacím snowboardu. To je jarní skialp! Odtud je třeba sjednat si odvoz, okolo masivu přes Passo Rolle zpět do San Martina to vydá skoro na hodinku.

Odpoledne stihnete druhý okruh. Z Cima Rosetta na Passo Pradidali alto, 2 658 m. To zabere asi hodinku. Pak sjezd kuloárem na Rifugio Pradidali (2 278 m). Podle našeho Rocca Romagni nejkrásnější místo nad San Martinem! Ale pozor, takhle půvabná chata, kterou před víc než sto lety založili drážďanští horalové, je jako další čtyři tady nahoře otevřená jen dva měsíce přes léto.

V zimě byste si museli u rodiny Boninsegnů sjednat speciální servis. Pak to stojí za to, což poznali teď účastníci expedice Salewa Get Vertical 2017. Mezi nimi i dva čeští výherci soutěže jihotyrolské značky Luboš Gável a Jarda Tomandl.

Pak vás Massimo Tomazzinni přivítá obrovskou konvicí horké grappy s čajem a připraví fazolovou polívku a hovězí se špenátem a pečenými brambory. Přespali jsme ve stanech před boudou za úplňku a s rozbřeskem jako vytvořenými ve studiích DreamWorks… Nejlíp zpátky v tomto období dovede stejná cesta přes Passo Pradidali. I když se tak strašně nechce dolů do světa.

Pokud chcete větší výlet, můžete třeba letět do Benátek, ty leží jen dvě hodiny autem odsud a už teď tam stačí tričko s krátkým rukávem… A cestou se zastavit na outdoorové výstavě Arte Sella ve Valsuganě, kde najdete i Stromovou katedrálu. Jen kousek pak leží průzračně čisté jezero Levico, připomínající norské fjordy.

Velkou reportáž čtěte v jarním čísle časopisu OUTDOOR.

 

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: