Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Active-sport

Chci inzerovat

První stopa Laponskem. Češi na pouti třicet dní ve sněhu


14.12.2017

Pokud byste měli teď nebo kdykoliv jindy pocit, že je málo sněhu, začtěte se do knihy První stopa. Lahví katalánského vína Pares Balta, prémií z Laponska, ji právě pokřtila dobrodružka, jak jinak ji chcete nazvat, Markéta Marvanová. Její druhá kniha vypráví o zdolání Lapland Extreme Challenge, tisíci kilometrů zasněženými finskými pláněmi, kterou jako první na světě prošli s přítelem Adamem Záviškou.

„Šetřili jsme tu láhev, ale tohle je lepší příležitost než svatba, kdy ji otevřít,“ usmíval se vzápětí mužský člen výpravy. „Nevzdávejte se snů, máte před sebou velkou kariéru,“ ocenil je Václav Sůra, proslulý český polárník, který měl i svatbu v mrazícím boxu. Sám přešel Bajkal a další pouti a tady se ctí splnil roli poradce.

Dva roky připravoval průchozí body mimořádné trati Alex Casanova, sám ji ale celou neprošel.  „Byla to pro nás i s přípravami dvouletá cesta,“ říká Markéta Marvanová. Poprvé se pokusili zdolat laponskou výzvu loni s fatbiky. „Ale chytli jsme tam apokalypsu a po osmi dnech už nemohli dál. Poznali jsme, že na kolech to nejde, že musíme vzít lyže,“ líčí.

Vyrazili ve skupině pěti lidí, po 300 km zbyli sami dva (resp. jen s Cimrmanem a hláškami z jeho hry Dobytí severního pólu, pozn. red.). Limit činil 30 dní, oni prošli trasu za 27 dní a 13 hodin. „Jsme odlišné typy. Markéta jde do všeho po hlavě, já jsem opatrnější. Ale neodkážeme si představit, že bychom to šli s někým jiným,“ říká Adam Záviška.

Cestou řešili plno praktických, z dálky banálních, zde však nesmírně důležitých záležitostí. Třeba jak vydržet s oblečením? „Měla jsem šest párů různých typů ponožek, ale došla jsem to v jedněch,“ přiznává dáma. „Vůbec jsme nesmrděli,“ dodává muž. Bakterie v mrazu totiž „nepracují“…

A největší krize? Byla čokoládová… Pár dní před cílem si Markéta jaksi automaticky pomyslela, že by se s ní Adam mohl rozdělit o svůj příděl švédské pochoutky. Toho to však ani nenapadlo a pak se divil, proč s ním nemluví. Na den měli od 700 gramů do kila jídla, k tomu právě čokolády navíc.

První část táhli na saních, na druhou polovinu si museli zásoby v čele s těstovinami se sobím masem dokoupit. „Jenže všechno jídlo ztratí v mrazu chuť. Přitom po čtrnáctihodinové cestě je teplá večeře tím jediným, na co se můžete těšit,“ připomíná vytrvalkyně. Ostatně polárnické menu vypadá třeba i takto (viz dolní snímek).

Sněhovou inspirací se jí stala před časem přednáška dalšího polárníka Petra Horkého. To jí bylo patnáct. „Když vyprávěl o tom, jak po přechodu Grónska viděl zase zelenou trávu, chtěla jsem to taky zažít,“ vzpomíná. Za dva týdny se vydala přespat do sněhu do Jizerských hor, ale se špatným materiálem vydržela jen do pěti do rána. A dva pokusy o přechody do Krkonoš nedokončila.

 

Nahoru

Komentáře

Newsletter
Newsletter - registrujte se pro odběr novinek. Váš e-mail: